Souboj Andělů

Pouštní písek se vířil v horkém větru a pohlcoval trosky mrtvého města. Tam, kde kdysi stávala civilizace, se nyní ozýval jen řev motorů, výkřiky válečníků a rachot těžkých zbraní. Na jedné straně synové Baala, vedení zlatým válečníkem – samotným Dantem, na druhé zvrácení služebníci Temných bohů.

První blesk války udeřil s ohlušující jistotou: Gladiator Lancer rozpáral nebe svou salvou a v jediném okamžiku proměnil Predátora v ohnivou sochu z roztavené oceli. Dante pak, obklopen aurou hrdé odhodlanosti, vedl své bratry k jednomu z cílů. Jeho kroky se otiskovaly do písku jako znamení neochvějné vůle.

Na vzdálenějším křídle se Bladeguardi pokusili následovat jeho příklad, ale stíny pekla je obklopily. Forgefiend z hlubin šílenství vychrlil proudy plazmatu a z Impulsoru zůstala jen zčernalá kostra. Do chaosu výbuchu se vrhli Havoci, a veteráni padali jeden po druhém, až nakonec i Judiciar zhasl, obklopen plameny a kouřem.

Přesto Gladiator neustával – jeho děla zpívala smrt a srazila další stroj, Rhino i s posádkou. Tam, kde se snažili legioni démonů udržet linii, Danteho čepel uzavřela jejich osud.

Pak se z nebe snesli Raptoři, černí ptáci zkázy, kteří chtěli srazit anděly do prachu. Ale rudí válečníci jim odpověděli ohněm – a křídla z temnoty byla utrhána dřív, než mohla udeřit. Podobně padl i krvavý Astorath. Jeho zuřivý výpad proti vyvoleným Chaosu byl zlomen dřív, než mohl vykonat soud, když jej sevřela zvrácená moc Forgefienda.

Nakonec to byl Dante, kdo vkročil do stínu obludy. Jeho zlatá silueta zářila proti zrůdnému kovu a s jediným rozhodným úderem přetnul stvůru ve dví. Ozvěna rány se rozlehla mezi ruinami jako konečný ortel.

Pak nastalo ticho. Písek se usadil, krev vsákla do prachu. Rudá zástava se vzepjala nad troskami – znak Blood Angels, jejichž vítězství bylo vytesáno do kamene mrtvého města.