Nová povídka od Rewelluse Špinavce aneb jak smetl Dark Angels s Azraelem
Poslouchej, bratře, jak se rozevřela další temná kapitola galaktického eposu. Na ztracené planetě, kde kdysi vládli lidé, se dnes nad troskami města nesl jen smrad hniloby a zvuk křídel obřích much. Nebesa potemněla a ulice se dusily pod závojem choroboplodných výparů. Tam, uprostřed rozkladu, kráčel Rotigus se svými bratry – dalšími Velkými Nečistými, jejichž masa byla horami zhnisané tkáně a jejich kroky rozsévaly nemoci do samotných základů planety.
Po jejich boku se sunuly celé hordy Nurgleho tvorů: Plaguebearers s hnilobnými meči, roje plague much, Bestie připomínající chodící nádory, a nekonečné hejno kvílejících Nurglinů, kteří zaplavovali ulice jako povodeň hnijící radosti. Bylo to nekonečné moře zkaženosti, jež se převalovalo městem, pohlcovalo domy i památky, a přetvářelo vše v groteskní zahradu Otce Nurgla.
Ale tady, uprostřed těchto ruin, číhali strážci imperiální víry. Dark Angels, andělé smrti, kteří přišli v zářivé zbroji, jejichž boltery hřměly jako blesky a jejich terminátoři kráčeli jako titáni spravedlnosti. Vedl je samotný Velmistr Azrael, jehož přítomnost byla pro bratry majákem odvahy. Věděli, že musí jednat rychle – překvapit nemocné démony, rozdrtit je dříve, než se z jejich pohromy stane hrozba celé sektoru.
První salvy smetly roje much a desítky Plaguebearers se rozpadly v hnisavý prach. Terminátoři zaútočili v sevřených řadách a jejich kladiva drtila těla Bestií. Vypadalo to, že andělé smrti skutečně přinesou očistu. Avšak temná moc Nurgleho se nikdy nedá podcenit.
Z ničeho nic se z mlhy vyřítily letky Plaguebearers v sedlech na obřích muchách. Z nebe se snesla bouře křídel a jejich hnilobné zbraně roztrhaly zadní linie Dark Angels. Nurglini, křičící v radostném šílenství, se vrhli na zbroje Space Marine jako vlna malých parazitů, a i když jejich útok působil směšně, v množství dokázal zlomit i ty nejtvrdší obránce.
Pak přišel zlom. Dva z Velkých Nečistých, Rotigus a jeho bratr, vkročili přímo mezi terminátory. Jejich masivní postavy byly nezastavitelné, jejich rány nechutně ničivé. Terminátoři se postavili se vší odvahou, ale každý úder démonických pěstí drtil jejich brnění jako papír. Kladiva se lámala, boltery mlčely – a jeden po druhém padali, utopeni ve vlnách slizu a hniloby.
Azrael sám se vrhl do boje, jeho meč planul jako hněv Císaře, a na chvíli dokázal zastavit Rotigusev postup. Ale jak se bojiště hroutilo pod náporem démonických hord, bylo jasné, že bitva je ztracená. Jeho bratři padali, terminátoři byli rozdrceni a démoni oslavovali s nakažlivým veselím.
S těžkým srdcem vydal Azrael rozkaz k ústupu. Jen hrstka přeživších Terminátorů se s ním stáhla z města, zatímco za nimi démoni Nurgleho vyli a tancovali mezi troskami. Pro Dark Angels to byla potupa, jakou málokdy okusili – město bylo ztraceno, vymazáno z mapy Imperia.
Od toho dne už nebylo součástí říše lidí. Bylo pohlceno, přetvořeno v hnijící zahradu, kde rostly plesnivé stromy, prýštily hnisavé fontány a v ulicích se místo dětí smály jen hromady Nurglinů. Planeta patřila Nurglemu. A jeho jméno se rozléhalo troskami s nakažlivou, hnilobnou radostí.
