Caminus – round III

Rekapitulace

Hlavní událostí je atentát na Marshalla Gupnise. Marschal přežil,zle popálen a v současnosti je léčen ve svém paláci. Markýz Plagtus okamžitě Mashallovi nabídl svého nejlepšího osobního lékaře, Octavius Kern zase možnost přesunout se na oběžnou dráhu na jeho vlajkovou loď, a to jak z důvodu léčby ve snížené gravitaci, tak bezpečnosti. Armáda vzala celou záležitost jako otázku cti a palác Marshalla v tuto chvíli vypadá, jakoby očekával útok titánů. Luna wolves jasně deklarovali, že právě oni zachránili Marshalla z rukou vrahů, kdo by tito vrazi ale měli být nikdo přesně neví a důkazů je pomálu. Objevuji se různé dohady, podivné nahrávky, a všechny strany se navzájem obviňují. Dá se očekávat, že vyšetřování záležitosti ze strany lidí lorda Saevitta nebude extra intenzivní, na druhou stranu, na pokyn Guvernéra věc prověřuje i Sternova kontrarozvědka. Jak imperiální suita, tak vyslanec Hora nabídl také již officiálně Marshallovi čestnou stráž Astartes.

Druhou největší událostí byla diplomatický banket u Markýze Plagta. Mnoho zde bylo řečeno a vyjednáno, podrobnosti sdělil každý z vyslanců v kruhu svých věrných.

Pod povrchem docházelo k dalším bojům, legionáři se střetli v několika šarvátkách bez jasného vítěze. Raven Guard ubránila zajatého zrádce, jako živoucí důkaz Horovi zrůdnosti, hluboko pod povrchem však po těžkých bojích padl na druhou stranu jeden z černých štítů do rukou Night lords. A ti si to nenechali pro sebe, a rozhodně se o zajatce postarali. Tak děsivě, jak jen oni umí. A využili jej tak, jak se loyalistům asi ani nesnilo.

VIDEO

+++Bezpečnostní hlášení obvodu 5-16-1250-ALPHA+++

Zaznamenáno pirátské vysílání neznámého zdroje. Záznam se ve vysílání objevuje každých 10 planetárních minut. Veřejné projektory odpojeny do vyřešení závady. Očekáváme další pokyny.

Dozorčí obvodu 5-16-1250

https://www.facebook.com/KubaMrtvola/videos/1926894404113432/

I.

Třída před sídlem Marshalla Gupnise není nijak zvlášt zaplněna lidmi, jen sem tam nějaký chodec spěchá za svou agendou, nebo zde prolétá udržovaný antigrav. Naproti tomu, před branou do vnitřní zahrady stojí hlídka 4 strormtrooperů a v za zdí je každých 20 metrů vztyčená obranná věž s těžkou zbraní. Na zahradě stojí dva tanky typu Leman russ, nastartované a připravené k boji. Těžké agrostroje hloubí do udržovaného, v ulu velmi vzácného trávníku zákopy. Takhle nějak vypadá hnízdo rozzuřených sršnů.
Po hlavní třídě se k sobě blíží dvě skupiny obrů. Přišli ve stejnou chvíli a od chvíle kdy se zahlédli by se napětí dalo krájet. Nikdo z nich nehodlá zastavit, ani zpomalit, ale všichni také ví, kde jsou. Jenže..Iron warriors a Imperial fists. Nenávist je tak silná že hrozí porazi sebeovládání astartes. Bojovníci se k sobě blíží, a nebojí se nahlas říci, co si myslí o těch na druhé straně. Už si vidí z očí do očí a nikdo, nikdo neuhne pohledem.

První odraz obřích pouličních světel, zavěšených kdesi na neviditelném, vzdáleném stropě podlaží. Ten první odraz od leštěné oceli, a Benias věděl, že se blíží velké potíže. Po bulváru, kde nebyla mimo vojáků a stráží téměř živá duše, se proti jeho jednotce blížil oddíl astartes. Monstra. Zrádci. Vrazi. Železní válečníci. Nebyla legie podobnější Císařovým pěstím a zároveň tak vzdálená. Pro Beniase to byly oporné karikatury, a z poznámek ve voxu věděl, že nejen pro něj. Výjev to byl téměř surrealistický. Obě skupiny se k sobě pomalu, uvážlivě blížili. Zbraně maglockované na zbrojích, ruce volné. Vojáci z Gupnisovi stráže je opatrně sledovali, zbraně v pohotovosti, ale bylo vidět, že se jim mezi obě skupinky chce asi jako mezi dva rozjeté vlaky. Kolem pomalu proletěl luxusní antigrav v barvě půlnočního chromu, řidič vepředu i jeho pán vzadu měli oči navrch hlavy a s otevřenými ústy sledovalI monstrózní postavy astartes, jak se blíží k sobě. Vzduch se dal krájet, a nenávist byla téměř hmatatelná. Z děsivého potenciálu ničivé destrukce, který drželo na uzdě jen sebeovládání astartes, se dělal lidským strážím špatně, a to byli jen přihlížejícími svědky. + Nestřílet.+ +Nenechte se vyprovokovat+ + opakuju, neutočte bez rozkazu + voxoval Benias. Ale vztek a touha po odplatě, teď, když mohli po těch letech zrady, prolévání krve a bojů a pohlednout svým nepřátelům přímo do tváře, to vše hrozilo překonat i sebeovládaní legionáře. Poznámky, urážky a výhružky na sebe nedaly dlouho čekat. Čím víc se k sobě astrartes přibližovali, tím víc bylo jasné, že tohle dobře neskončí. Jediný Kastys nepromluvil a nenechal se vyprovokovat.

Nakonec to ale byl Joris, komu selhaly nervy po poznámce železného válečníka k tomu, co udělá Horus s Císařem, až zvítězí. Joris vztekle zaklel a šáhl po bolteru. A v tu chvíli to udělali všichni. Smrtelníci pozorující tento souboj nemohli mít nejmenší tušení, kdo sáhl po zbrani první a kdo další, mohli vidět jen čmouhy místo rukou, chápajících se zbraní. Během čtvrtiny vteřiny měli zbraně v rukou všichni astrates a pálili z nich. Bohužel, a to si Benias i přes vřavu bolestně uvědomoval, zpomalený záznam z bezpečnostních kamer jasně ukáže všem, jak to bylo. Každopádně, ačkoliv se mohlo zdát, že legionáři pálí současně, nebylo tomu tak. Joris dokázal bleskově zasáhnout do hlavy operátora plasmové pušky dříve než ten vůbec zvedl hlaveň, čímž odčinil částečně své selhání. Ostatní marináci palili jak mohli, a ti co byli zasažení, ti pálili dál. Během okamžiku se všechny Pěsti kromě Jorise váleli na zemi, ale jejich těžké zbroje zadržely většinu střel. To na druhé straně se dva legionáři vůbec nehýbali. Joris vyrazil okamžitě vpřed, kryje své kolegy, a zasypával seržanta železných válečníků dávkou za dávkou. Ten však zásahy velkorážné munice setřepal jako obtížný hmyz a rozběhl se s řevem proti Jorisovy, aby ho jednou ranou své energopěsti poslal v kotrmelcích pryč v bezvědomí, štít neštít.

Kastys o kus dál rychle vstal a než se mohli poblíž stojící zrádci zorientovat, vrhl se mezi ně svým mečem. „Ted budeme mluvit“ utrousil, zjizvenou tvář zkřivenou nejen starým zraněním, ale i chladným vztekem. První legionář padl jeho mečem během třech úderů, ten druhý, co zrovna vstával ze země, kam ho poslala předchozí bolterová palba, byl jen pohrdavě přibodnut k zemi jako odporná, lesklá moucha. Zatím Benias nepřátelského seržanta zalil ohněm ze svého jednorázového plamenometu, ale nemělo to valný učinek. Benias zapnul svou energopěst a už se chystal na tvrdý souboj, když v tom se ozvalo hluboké staccato Valerionova těžkého bolteru. Proud střel téměř odlepil legionáře od země, a probil jeho brnění na půltuctu míst.

Na bojišti zůstal jen jediný nepřítel, kryjící se za rohem budovy, když v tom na ulici vyburácel tank typu Leman Russ a s ním i Caminská pěchota. Zbraně namířené na astartes se trochu třásli, ale legionáři stáli přímo před těžkými zbraněmi tanku, bez možnosti jakéhokoliv krytu, a tank dodával pěchotě odvahu. Nebyl by to první ani desátý stroj, který Benias zničil osobně, ale Pěsti nebyly s vojáky ve sporu. „Zastavte palbu, zastavte palbu!“, křičel lidský dustojník. A Pěsti, po voxovém pokynu Beniase, skutečně disciplinovaně zajistili zbraně a stáhli se od zrádcovských astartes.

Zatracený Joris, má stěstí, že je v bezvědomí, pomyslel si Benias, když letmo zkontroloval ve visoru slabé, ale stabilizované životní funce svého muže. Tohle nám ještě dají sežrat, u Dorna.

II.

Velmi, velmi vysoko, téměř mimo úl, je na jedné věži velmi, velmi zajimave zařizeni mechanika. Nikdo by o něm neměl vědět jenže..žijeme v zajimavych časech. soudný člověk by tak vysoko nikdy dobrovolně nevylezl. Nad mraky, do světa tak řídkého vzduchu že by tam nepřežil ani horsky Jak. Jenže ti, kteří se přišli utkat, nejsou lidé. Vyjimeční, a ti kteří se považovali za dokonalé , přišli zjistit, co z toho je víc. Ale i přes jejich nelidskou konstrukci či magické schopnosti, pád dolů nechce zažít nikdo z nich .

Za brzkého úsvitu se objevilo přepadové družstvo Císařových dětí. První ochránci padli rychle, avšak velitel stráže se prokázal býti synem svého otce. Během pár okamžiků se objevil se zálohou ve snaze odrazit útočníky. Fénix to očekával, dokonce byl připravený, že Tisíc synů předpoví jejich příchod. Proto s sebou vzal jednoho z loajálních veteránů ve velebné zbroji terminátorů. Nebyl pochyb o tom, že odlákal pozornost, ani se svou přítomnost nesnažil skrývat. Poté co se ukázalo udržet satelit přespříliš riskantní, nařídil seržant přepálit plasmu do satelitního disku.
Moc z něj nezbylo, ale díra přímo uprostřed satelitu byla dokonalá…

III.

Černé štíty se přesouvaji temnotou..nehlučně. Stín je jejich přítel. V jejich mysli je jen smrt, pomsta a odplata. Zbraně jsou připraveny napít se krve…. Stín je ale i kamarád jejich nepřátel a to, co jim Pani Noci nachystali, otřese i duší astartes.

VIDEO

https://www.facebook.com/KubaMrtvola/videos/1949255765210629/

Frank

Nějakou dobu si lámali hlavu, jak budou zajatce oslovovat. Při výslechu se vyplatilo zjistit jméno a pak ho používat v roli „hodného policajta“, zatímco „zlý policajt“ bude oslovovat vyšetřovaného třeba „Špíno“, nebo „ty moje malá kurvičko“, nebo Nostramanským oblíbeným „Kůže“. Jenže tenhle zajatec prostě mluvit odmítal. Všechny výslechové metody jedna po druhé jednoduše selhávaly a zajatec se potácel permanentně někde na hranici mezi nezastavitelným běsněním a apatickou somnolencí. Nakonec to vzdali. Informace, které od něj chtěli získat stejně nestály za tolik námahy a tak se Koťátka smířila s tím, že tohle bude další z mnoha umučených, kteří poslouží propagandě a vyšší význam pro Caminskou misi nemají. A že si dali záležet…

Říkali mu prostě Frank. Napůl žertem, napůl proto, že to bylo lepší, než mluvit o „něm“, nebo o „Štítu“. Byl to zajatec a astartes, jako oni. Přinejmenším jméno si zasloužil, když už se měl stát masem na řezníkově stole.

Na začátku natočili dlouhou sérii záběrů obličeje z mnoha stran. Elektrickou stimulací jej přinutili k pohybům mimických svalů a odměřenou aplikací bolesti k otevírání úst a bezhlasému drcení nadávek mezi zuby. Když měli materiálu dost, prohnal Krukar záznam specializovaným softwarem a sestříhaný záznam opakovaně odvysílali v planetární propagační síti. Nabourat se do ní nebylo nic složitého pro někoho, vybaveného narušitelským virem Mechanika z Marsu. Pak se do Franka pustili naplno a výsledek poslali po síti vzhůru úlem.

Následovalo dlouhé čekání. Bylo jasné, že Černé štíty si pro svého druha přijdou. Jedinou otázkou zůstávalo, kdy se to stane.

Urut-Vash se znuděně opíral o prolomený nosník, který zrezivělý visel od stropu a tvořil něco, jako špinavou sedačku. Kolem panovala absolutní tma, kterou narušoval jen zelenkavý přísvit zdravotnické jednotky, pomrkávání EKG-záznamníku, monitoru saturace a krevního tlaku. V rozích tiše šuměly automatické dávkovače medikamentů. Kapání krve z konzerv zavěšených u stropu působilo uspávajícím dojmem. Pacient byl již dlouhé hodiny v drogami navozeném kómatu. Jeho neustálé skučení, vrčení, sténání a občasný nepříčetný řev všem brnkaly na nervy, zejména když se snažili soustředit na zvuky, které by odhalily přibližující se záchrannou výpravu v temnotě. V nejbližších chodbách měl seržant umístěné jednočlenné hlídky. Mahar, který byl od úrazu hlavy těžko zvladatelný, netrpělivě popocházel v jižní chodbě a interkomem občas zachřestil jeho polopříčetný sykot a skřípání zubů. Jeho bratr Makh´Tar strážil sousední chodbu a zatím se bezstarostně opíral o zeď skryt za velkou zásobní bednou. Charon, kterému Mahar po krátké bitce ukradl pistoli a rotomeč, střežil s Lucienem východní část podzemí a velkou přístupovou chodbu ze severu měl pokrytou Shakor s výhružně vyhlížejícím těžkým boltrem. Ze zadní strany rudě pableskoval doutnající zaměřovač. Všichni se už nudili. Čekali, že Štíty tu budou před několika hodinami a monotónní postávání na stráži jim už užíralo nervy.

První, kdo si kontaktu mohl všimnout byl Mahar, dumající nad tím, co provede Frankovi, jestli ho kolegové nakonec nepřijdou zachránit. Bohužel si přes rudo, které mu poslední dobou panovalo před očima, bliknutí v pasivním sledovacím systému své helmy nevšiml a tak doslova napochodoval před namířenou hlaveň zlověstně hučící zbraně. Měl ovšem štěstí. Nečekaná závada na zbrani zbrzdila výstřel o cenný zlomek vteřiny a Mahar už nastartovanou řetězovou pilou krájel protivníka v pase, než ten stihl znovu zamířit.

Interkom ožil zuřivým křikem a hlášeními o kontaktech ze všech směrů najednou. Seržantovu spadla čelist, když mu došlo, že mají Černé štíty na dosah krátkonosných zbraní a věděl, co to tím pádem znamená.

„Stahujte se, okamžitě všichni stáhnout!“, zazněl sítí seržantův velitelský hlas následovaný výkřikem a nepřetržitým pískáním monitoru Maharových životních funkcí. Z jihu dozníval řev motorové zbraně a skřípot trhané keramiky.

„U Konrádovejch varlat, máme je přímo za prdelí, seržo!“ To byl Makh´Tar. V západní chodbě rachotila dlouhá salva z brokovnice a jako odpověď štěkání automatických granátometů. Kouř z explodující expanzní munice se vevalil do centrální místnosti a na krátkou chvíli přehradil seržantovi zorné pole. Rozeznal jen siluetu Shakora s těžkým bolterem, jak se v předklonu stahuje do východní chodby, ze které opačným směrem vybíhá zmatený Charon. Když prvotní vřava utichla, spatřil seržant, proč tomu tak bylo. Všechny tři přístupové chodby kromě východní se hemžily nepřítelem. Z jihu útočícího legionáře překvapil průzkumník Krukar, který zahodil svoji odstřelovací pušku a rychlý, jako rozjetý vlak skočil monstru s moto-sekerou z boku na nárameník. Útočný nůž, který v letu tasil se zabořil protivníkovi do krku a dopadal se skřípáním a mlaskáním tak dlouho, než se bezvědomý Štít svalil na zem. Do hlavní místnosti, ve které drželi zajatce se ale v tu chvíli vevalil nepřítel. Trvalo to zlomek sekundy. Bojující astartes jsou nadlidské stvůry stvořené k zabíjení a když se pustí do sebe navzájem, svět kolem nich se mění v betonovo-ocelovou hořící drť, kouř a krev.

Seržant stihl vypálit krátkou dávku, která roztrhala bednu, za kterou se krčil jeden z útočníků, když mu svět zmizel ve změti rotujících adamantiových zubů. S bolestivým zaryčením se zřítil z ruiny, na kterou před vteřinou ustoupil a ještě zaznamenal, že Makh´Tar padá pod náporem salvy z brokovnice a údery energetického meče. Jeho zbroj se pod úderem tavila a prskala, Makh´Tar zařval, jako raněný býk.

Lucien, bývalý příslušník Císařových dětí, opatrně postupoval severními chodbami labyrintu a z dálky registroval, že situace se na středním poli bojiště nevyvíjí dobře. Jeden po druhém mu na vnitřní straně hledí zhasínaly monitory životních funkcí jeho spolubojovníků, jeden z posledních zablikal a zhasnul monitor označený, jako Urut-Vash, seržant. „Kurva warpová!“, zaklel Lucien a přeběhl do dalšího krytu. Necelých dvacet metrů, zády k němu, stál legionář v černé zbroji bez insignií. Vypadal ale nějak jinak, než zbytek útočníků, které si Lucien z minulé mise pamatoval. Jeho bolter obsahoval hned několik sad zaměřovačů, kolimátorů, stabilizátorů a dalšího specializovaného vybavení, před čočkami přilby bzučely brýle elektronicky spárované s hledím zbroje, nepřeberné množství kapsiček a sunek na opasku naznačovalo, že tohle je lovec, který rád volí vhodnou munici na vhodnou kořist. Tak pojď, řekl si Lucien a opatrně zalícil. Lovec se v tu chvíli otočil a červený přísvit z jeho přilby zablikal Lucienovi v hledáčku. „Do prdele…“

„Seržante, vy vole, stáhněte se!“, chrchlal do interkomu Shakor a do místnosti pustil nepřetržitou dávku explozivní munice. Jeden, dva nepřátelé se doslova rozstříkli po zadní stěně, ale další pořád útočili.

„Zdrháme, zdrháme!“, řval Charon, který vběhl do chodby k těžkému střelci, ale ten mu zatarasil cestu dál.

„Jo, já zdrhám. Ty si ale dneska odpykáš svoje rudý pracky, Charone!“

„Do prdele, brácho, tohle je fakt blbá chvíle na…“

V tom okamžiku do Charona vrazil vlak a motorovou sekerou mu vytrhal energetické kabely z batohu. Silová zbroj úplně zplihla.

„Kurva Císař, nenechávejte mě tady!“, zaječel znehybněný střelec, když mu druhá rána rozbila ze strany přilbu a zakousla se do lebky.

„Smůla, bratře, ale serža by ti teď určitě odpustil…“, zachrchlal Shakor a silným kopancem shodil bezvládného Charona útočníkovi do náručí.

„Ústup, ústup! Kdo jste na nohách, serte na všechno a ústup!“, zařval zastupující velitel do vysílačky a odpotácel se chodbou pryč, zatímco prostor před sebou dál zasypával krycí palbou z těžké zbraně.

Když ústup, tak ústup, řekl si Lucien schovaný za ohlodaným kusem betonu, a začal se opatrně plazit za nejbližší roh. S legijním Slídičem se prostě do křížku pouštět neměl.

Krukar oddychoval těžce, jako běsnící zvíře. Odstřelovač, který svoji práci odváděl obyčejně ze vzdálenosti stovek metrů, teď stál sám v chodbě s dvěma nehybnými útočníky, oči vyvalené hrůzou a bitevním šílenstvím, v ruce nůž. Sehnul se a roztřesenou rukou sebral plastocelovou pažbu odstřelovací pušky a bez dalších okolků se chystal vypadnout pryč z tohohle pekla, když si všimnul pořezaných těl seržanta a Charona a hnulo se v něm něco, jako smysl pro bratrství. Kurva je tu nenechám… A tiše jako myška vkročil do místnosti k hromadě mrtvých a umírajících těl.

Makh´Tara chrčícího z posledních sil si nikdo nevšiml. Jeho zraněný bratr Mahar se snažil odplazit jižní chodbou a v té chvíli si s jeho osudem hlavu nelámal. Zbytek týmu utíkal na východ a na sever. Legionář věděl, že nastalé ticho mu nevěstí nic dobrého a bolestivě polkl…

bloha se dusila oblaky mastného kouře a vzduch plnily vibrace ohlušujícího ruchu těžkého průmyslu. Černé budovy se drápaly do nebe svými věžemi ostrými jako jehly a světla v jejich oknech bodala v citlivých očích obyvatel toho hrozného místa. Ulice byla plná špinavých těl, lopotících se manuální prací, nejedno z nich neslo známky fyzických trestů a kritické podvýživy. Ve středu náměstí na vyvýšeném pódiu obstarožní muž v kněžském hávu dštil na hlavy davu oheň a síru a zuřivě gestikuloval směrem k druhému pódiu, na němž se u kůlů choulily nahé postavy. Urut-Vash se nechtěl dívat. Dav začal cosi skandovat a znělo to, jako z obrovské dálky. K pódiu přistoupila trojice žen se zbraněmi v rukou. Urut-Vash se snažil celou svou bytostí nebýt teď na tomhle místě. Snažil se nedívat. Nevidět. Jenže mu odřezali víčka, když se předtím nechtěl dívat z okna cely. Tři ženy pozvedly zbraně k pasu, u ústí každé z nich syčel modravý plamínek. Urut-Vash chtěl křičet. Chtěl řvát, ať ukončí to šílenství. Ať ho poslouchají, že ještě není pozdě. Chtěl utéct od toho, co se stane pryč. Jenže nemohl. Byl jedním z těch, kteří se choulili u kůlů. Zbraně zahučely chemickým ohněm a Urut-Vash zařval tak hlasitě, že budovy praskly a vybuchly, nebe se zřítilo a svět skončil. Urut-Vash snil.

Krukar a Lucien drželi Mahara a snažili se mu zabránit v dalším útoku na Shakora. Zatím se jim moc nedařilo. Shakor, specialista na těžké zbraně a prozatimní zástupce velitele, ležel v rohu místnosti a držel si kořen nosu, který měl zlomený do nepřirozeného úhlu. Mahar se s vyceněnými zuby věšel na svoje kolegy a s grimasou vzteklého psa prskal obvinění a nadávky na všechny tři. Shakor se s drolící se omítkou zvedl z podlahy a s křupnutím si srovnal přeražený nos. Krev již přestala téct- nadlidský metabolismus astartes se o to postaral. Se zavrčením poškozeného serva v levém koleni se Shakor rozkročil a plnou silou kopnul patou v silové zbroji Mahara do odhaleného hrudníku.

„Vzpamatuj se, ty červe!“ zahřímal zastupující velitel a zhluboka se nadechnul.

„Jestli myslíš, že svýmu bratrovi tímhle pomůžeš, tak jseš mimo. Makh´Tar zůstal pozadu a až seržant rozhodne, jestli se pro něj vrátíme.

„Zmrdi! Zrádcovský Nostramanský zmrdi vy všichni!“ Zaprskal s krvavou pěnou u úst Mahar.

Následujících několik nekonečných vteřin se Krukar a Lucien oba vystřídali v demolování Maharovy tváře. Když skončili, Shakor vzal jeho bradu do ruky a pokračoval.

„Až seržant rozhodne, co uděláme dál. Pravdou je to, že jste to s tvým bratrem totálně posrali. Oba jste zachrápali na svejch místech a štíty se k nám tak dostaly bez varování.“

„Ty zkurvenej alibistickej kriple…“ Zaskuhral udýchaně šílený legionář a Shakorovi do obličeje plivnul krvavou slinu.

„Do prdele, ty prase…!“, vyjekl Shakor a s bolestným výrazem si začal mnout oko a skučel u toho, jako raněná kočka.

Následovalo další kolečko valčíku na Maharově hrudníku a tváři, než se k němu Shakor vrátil. Pravé oko měl mléčně zakalené a slzel.

„Tak jo, tak jo, je to přesně tak, jak si myslíš, ty Terranská muňko. Tebe a tvýho bratra v tomhle komandu nemá nikdo rád. Zasraný povýšenecký Terránci. Viděli na vlastní oči Slunce a žili si jako prasata v…“

„To není pravda!“

„Jak prasata v žitě. Nemůžu vás vystát a jediný, co mě sere na tom, že tvůj bratr zakrákal je to, že nemáme jistotu, že ho ty vymrdaný štíty nevzaly s sebou k výslechu. Jestli tvůj bratr měl kouska rozumu v tý svojí vznešený hlavičce, tak si při první příležitosti vystřelil mozek z hlavy a vlezl před meltu, ale to my nemůžeme vědět, žejo? Takže teď hezky počkáme na seržanta, až se probere ze svýho záchvatu a rozhodne, co dál. Do tý doby si-tady-sedneme-a-budeme-si-v-klidu-povídat.“ Poslední slova Shakor doprovázel údery na solar a při posledních bylo slyšet tiché lupání povolujících chrupavek.

Urut-Vash stál na ulici temného města, všude okolo se válely odpadky a temnotu neozařovalo víc než tucet chcípajících výbojek ve výši pátého patra. Z průduchů a kanálů, stejně jako z komínů a teplovodních trubek se syčením unikala pára a v špinavém pouličním vzduchu se srážela v neustávající kyselinové mžení. Sledoval oblohu nad sebou. Přes mračna zplodin jej samozřejmě nemohl vidět, ale přesto je cítil. Válečníky na nebi. Věděl, co se stane. Zase chtěl vykřiknout, že ho tady zapomněli a ať se pro něj vrátí, když v tom okamžiku mraky prosvítily ohnivě rudé paprsky a Urut-Vashovi z očí vytryskla krev. Pak svět zmizel v běsnících plamenech. Znovu.

V opuštěné strojovně bylo ticho. Ve výšce, v průrvě, která vedla do vyšších pater spodního Úlu zarachotil kov o beton, to jen raptor Zaarek vyběhl za svými samostatnými úkoly. Za hromadou betonové drti, neviditelný lidským očím, dřepěl Krukar a termokamerou pročesával okolí. Jak se zdálo, všude byl klid a nikdo je nepronásledoval. Co minutu prošel všechny módy vidění ve svojí průzkumnické přilbě ale ani tak nezaznamenal cizí přítomnost.

Většina členů týmu se uvedla do stavu bojové meditace a snažila se načerpat síly. Mahar nehnutě ležel ve vzdáleném koutě na hromadě suti a vypadal, že je v traumatickém kómatu. Urut-Vash, seržant, sebou mlátil na improvizovaném lůžku, jeho hlava jedna oteklá červenofialová jizva, oči pevně sevřené, skřípal zuby a do žil mu kapal výživný roztok.

Krukar se přesunul do pohodlnější polohy. Tohle bude dlouhá hlídka…

Retribution

Pivotal role in the opening stage of this skirmish was Nehat Tev´s. He scouted the surroundings of Night Lord´s hideouts, tracked the layout of corridors and moving sentries. No difficult task thanks to the undisciplined stance of the enemies. Heavy distracted with their prey, self-obsessed macabre status, no longer resembling regular military force, played no small part in Night Lord´s oncoming downfall. Sick, disgusting cowards, nothing more…

Psycho divided his men into three sub-teams. He led Tesimes through the middle corridor and their advance was backed by Nehat Tev. In the right advanced Kharan Tal and Thula Sune. In the left corridor seeker Draggan, ex-Iron Warrior marksman, stalked together with Rhoglos Väduk.

Psycho was running with Tesimes into the central chamber. Nehat Tev was behind as he was trying to cover them. Psycho and Tesimes both ran and fired with the help of their altered power armour. Their actual goal was to take foothold before their teammates support the assault from the other directions. But there was none from Kharan or Thula and he knew from the vox link that marksman Draggan was distracted too… suddenly Tesimes took the hit and became wounded. But in this time Psycho was in a good position to launch the melée. He saw the enemy leader and decided to cut the serpent’s head. Midnight-clad leader of the enemy kill-team was an embodiment of nightmare, but Psycho survived decades of hell of attrition warfare. He saw bodies eaten by phosphex, obliterated by artillery fire and horrific wounds caused by biochem weapons. And he fought beside their current adversaries so there was little fear inside him. He rushed the leader, used charge´s momentum and after the few strokes the duel ended quickly with Night Lord´s leader under his feet. But Psycho´s victory was short-lived as the melée left him vulnerable and staring into the muzzle of heavy bolter. Rhoglos beside him managed to take the cover but the Psycho crouched only behind some rubble. He heard the thunder of burst, saw flashes of light and very shortly after started to feel the pain…

Kharan Tal looked at the sentry… or at least what the Night Lords called „sentry“ – unfocused, nervous and sloppish. Easy prey to Sune´s melta blast. No need to play fair… They waited until all of the sub-teams were in position. Psycho gave the order and they had the privilege to go after the first kill. Thula Sune fired but his weapon has malfunctioned. The blast harmlessly smoked Night Lords´ armour. Warned by the hit, he instantly started his chainsword and charged surprised Thula Sune. He severely wounded him before Kharan Tal intervented and brought frenzied Night Lord down. By this time gunfights on other places started and Kharan Tal was running to support his teammates. He fired at enemy sniper which didn’t dig in or withdrawn, but surprisingly charged him and hit his head with gunstock from his sniper rifle. His helmet cracked and then oblivion came after him…

Rhoglos Väduk looked at Draggan and waited. The order came after a while. Rhoglos started running forwards to Night Lords. Draggan after him, taking cover and starting shooting partly aimed and partly covering fire. Rhoglos burst into the central room with captured Skarr and hailed Night Lords within with burst of fire from his bolt pistol. Draggan should have fired at the Night Lords too, but obviously, some things just fucked up and Rhoglos heard sounds of fire from Draggan´s position. But Psycho and Tesimes were within too, firing and preparing the ground for melée. He saw a dark figure, radiating almost physical fear, macabre trophies hanged all around his power armour. But this was work for Psycho while he charged midnight-clad fucker beside the enemy leader. A short while of running and meanwhile last pathetic attempts to stop him missed or bounced off his armour. He used charge´s momentum, started his chainaxe and in the three quick hits he put the Night Lord down. Well aware of the danger from other fuckers he quickly left the place of the skirmish. Right in time because after the two or three seconds a burst from Heavy bolter thundered through space. Psycho similarly dealt with the Night Lord´s leader but lacking good cover he was hit and severely wounded from the heavy bolter shell. Marauder waited for the end of the burst and then quickly charged the heavy bolter gunner. Or at least he intended… but his intent was thwarted by the heavy bolter gunner who put another Night Lord before him. By the time he finished him Rhoglos´ prey disengaged alongside other remaining Night Lords…

Their vengeance was ultimately denied to them, but Blackshields saved Skarr´s life. Draggan walked to the Skarr and applied him tissues and pain killers.

Aftermath

The cell was dark. The prisoner inside didn´t need the light, so the captors didn´t bother with it. Suddenly the silence was interrupted with thundering steps. They ended right before the doors to the cell, which subsequently opened. Two massive figures in worn black power armour entered the room and stepped aside. A muscle without any protection entered after them. His posture betrayed readiness to fight and he has both fists clenched. One arm was shining with polished unworn metal. He breathed heavily. It was time to reap his part of vengeance. He looked at the pale prisoner, who had already suffered some „treatment“.

The orders from Psycho were clear. Skarr can let loose some steam – but the prisoner must stay alive and in useful condition. But Skarr was angry World Eater so the real reason behind the presence of Kharan Thal and Psycho was to save the prisoner from the worst…

IV.

In the void, no one hear you scream. Svět vypadá zvláštně, takhle vzhuru nohama. Dá se vubec říct vzhuru nohama ve vesmíru.? Neni tu žádné nahoře a dole. Dole je tam, ke se vaše magnetické boty sepnou. Z toho by se člověk zbláznil. Zachmuřeným, tvrdým mužům ve zvláštních zbrojích to bylo jedno. Zažili to už stokrát a byli na to zvyklí. Na povrchu orbitrální stanice, vystaveni vesmíru a oddělení od smrti jen tenkou vrstvou zbroje, byli jako doma. Černá kapsle se stíněním, které místní techologie ani neznaly, byla ale plná astartes. A pro ty neexistoval v této realitě prostor, kde by nedokázali zabíjet lehce a snadno, tak jako dravec plachtí vzduchem.

+++Umbra Avium – Touching the Void+++

Six dark shadows were flying through the void. They needed no thrusters – just mathematics and superhuman reflexes. Nobody was able to detect them for they were Raven Guard. Leaving shuttle and flying blind through the cold and lifeless void to avoid enemy radar was just normal inception tactic for them. And those shadows were closing to Mechanicus vessel.

Corhtas checked his HUD: +106 meters to contact+. He flipped and initiated thrusters to slow his descent. Or was that an ascension? There is no up and down in space. Deceleration was crushing but he was Astartes. He touched hull of the ship with little thud noise that only he was able to hear, but he knew his squad is touching down as well. Quick check that all of their magnetic boots are working, and they were able to approach their objective. Big antenna that allowed Mechanicum priests to monitor whole Caminus. Problem was that Mechanicum was in pact with Horus the Betrayer, so destruction was the only option.

Intel said that Antenna will be unguarded, maybe attended by couple of servitors, but Corthas knew intel can lie. AS it did on Isstavan V. His eye twitched a little when he remembered, but he gathered hist wits quickly. Squad separated on his signal. Corthas and Kyrin going right. Vykus, Davokin and Ordias going left and Dworkin was looking for some eagle nest position.
They experienced some interference within their comms but thought that it is caused by proximity to Antenna. Little did they know this is not the case.

Plan was easy – Corthas gets close to target and disables wirings with his powerclaw, Kyrin then destroys dish with meltagun. Rest of the team handles servitors and any crew near Antenna. Plan was quite basic, but plans doesn’t survive contact with enemy. And enemy was already in the dark, waiting in ambush.

Corthas and Kyrin approached their target from 3 o’clock something seemed wrong – there was no traffic, no servo-skulls nor servitors. They reached covered position near magna vent, seeing Antenna superstructure but not its base – that was covered by ship’s hull. Their mission timer was showing T- 3sec.

Davokin, Vykus and Ordias seized 9th o’clock sneaking behind power couplings they realized things are too quiet. Sylas would know something is wrong, but Sylas was death, slain by heavy bolter. Their timer was showing T -2sec

Dworkin approached service superstructure raised around some exhaust. He switched his boots off and bounced aiming for the railing. He hit it and used his momentum to get over it and mag-locked to the grid. He prepared sniper rifle that he got from Corthas and started to scout surroundings of the Antenna. He noticed some shadows that shouldn’t be there. Zooming closer he spotted guy in void armor. His timer was showing T -0.1sec.

Dworkin squeezed his trigger and shot. Corthas with Kyrin Moved closer to the
Antenna. Davokin tried to leap over power-coupling but was struct by lasbolt mid-flight. Shot rotated him and he nearly missed landing. How was it possible? No one should know we are here. Then he saw that other las-bolts teared Ordias’s armor open and blood splattered into the void, Vykus was also hit and badly wounded. Couple more shots hit Davokin, he felt pain in his forearm and then saw hole in his armor. Blood wasn’t clotting in low gravity, but his armor was already auto seeling – this will have to do and he needs to start moving if he wants to get away.

He breathed in, peeked over cover with his volkite ready, noticed some humans in void armor, shot at one in the open, get behind cover and breathed out. Another hail of fire greeted him, bud it was absorbed by his cover and armor. He wanted to signal rest of the killteam but coms were out of order.

Kyrin checked mission timer T + 1sec and moved closer To Antenna. He sensed Corthas is close behind and waited for him to close up on the target. Corthas examined target while hidden behind obstacle and he saw score of Void men, some armed with flamers, some with las-rifles. Most of them were shooting at the other hit squad but flamers were hurling their way. How could they know we are here? Is there some mole in our ranks? He then signaled Kyrin to destroy satellite Dish and shot his bolt pistol at the approaching guy with flamer, he stumbled but bolt round failed to penetrate his armor. Kyrin unleashed inferno of his meltagun destroying target and then he and Corthas vanished in promethium flames.

Dworkin saw this from his vantage point. His first shot penetrated armor of solar auxiliary and he was spasming uncontrollably. He chambered another round and shot next one, but there was too many of them. And they were butchering rest of the team. He saw other soldiers approaching Davokin, but he was unable to help him. Then he finally got message on squad comms +++Disengage!+++ So he turned-off his boots and leapt into the void. Then he activated his beacon and waited for extraction. It was long flight and a lone one.

Aboard extracting Stormbird Dworkin saw that all team members were able to get away same way he did, but they were battered, scorched and Davokin had gaping hole in his helmet. He probably suffered strong head trauma. Corthas fell into sus-an inducted hibernation and reawakening him will take some time.

Who knows what he dreamed about?

V.

V temnotě, v servisních tunelech města, žije lecos. Tvorové, kteří zmutovali z běžných domácích mazlíčků, místní hmyz, vše co dokázalo přežít a vyvinout se v prostředí úlu. No. Hlavně přežít. A to je ten důvod, proč veškerá svoloč prchá. Protože těmi chodbami se blíží smrt. Ne ta obyčejná, ta kamarádka každého mrchožrouta. Smrt s velkým S, která požírá tělo i duši. I ta havět to cítí.

Stráž smrti postupovala opatrně servisními prostory. Jejich těla mohla být požehnaná, ale jejich mysl byla stále čistá a jejich schopnosti a znalosti neměřitelné. Postupně pečlivě odhalovali a vyřazovali strážní systémy, kterých zde bylo nezvykle mnoho. Nikdo, kdo je instaloval, se ale nevěnoval radiotechnickému boji stovky let, jako legionaři Stráže. Jednoduchá mise. Brzo bude po všem.

V tu chvíl v hledí velitele něco bliklo. Moc velké na krysu, Sakra, moc velké i na krokodýla. To není, není možné. Jak???

Legionaři Luna wolves v tunelech blízko prostor pod rezidenci generala Sterna rutinně umistovali automicke obranné systémy a mysleli si svoje.Zaujal je ale samotný vstup pod pozemky Sterna. Nejméně metr tlusté pancéřové dveře, chráněné miriadou systémů. Ten člověk nebyl hlupák ani blázen. Ale taky zjevně nezažil jednotku astrates při utoku na můstek vesmírné lodi.

Naproti dejte melta claymore, chtel řící seržant, jenže v tu chvíli jeho osobní auspex vyslal kvílivý ton. Něco bylo strašně špatně. Ale pro luna wolves byl stav strašně špatně denní chleba, s opečenopu kurčičkou a dobrým slaným posypem. Reakce netrvala ani vteřinu. “ Na pozice, na pozice “ Muži věděli co mají dělat. Jenže..pak je zasáhla živá vlna…všeho. A hrozila , že je čirá síla změti vyděšených těl srazí k zemi. Ale to nebyl ten protivník. Jestli něco systemy dokázaly zachytit přesně, tak to byly zbroje astartes. Je to tady.

Zdi kanálu se leskly slizem a hnilobou. Podlahy pokrývala vrstva kluzkého neidentifikovatelného materiálu, který mohl být stejně dobře neznámou životní formou jako poloshnilou hromadou mrtvých krys.
Pro Astartes z XVI. Legie to nebylo nic zvláštního a rozhodně nic překvapivého. Mise byla jasná a cíl také. Ochrana vstupu do paláce ve stokách. Bylo mrzuté, že v takovém prostředí nemohli použít podporu svých bratrů z obávaných útočných jednotek, ale kanál nebyl místem, kde by jejich tryskové batohy měly valný užitek. Naopak, velmi se do nich hodilo vybavení taktických dreadnoughtů, a tak se nad jejich řadou tyčila ještě obrněná hlava Cataphractii terminátora.

Skenery, dokud mohly a v rámci svých omezených možností zcela jasně hlásily pohyb něčeho, co zde rozhodně nemělo co dělat a Luna wolves věděli, co to znamená. Nepřítel. Do takto odporného prostředí mohl dobrovolně a cíleně útočit snad jen jediný, zrádci a odpadlíci z XIV Legie. Rozhodně se schylovalo k brutální bitvě na blízko, což ovšem nebylo nic, čeho by se Astartes v bílém ceramitu štítili, právě naopak.
Během několika vteřin byli rozmístěni na pozicích, Terminátor sám kryl jednu přístupovou chodbu, snajpr, který jako jediný viděl minule nepřítele lépe než neznámý pohyb na kraji zorného pole opřel svoji pušku o hromadu reznoucích sudů a malým prostranstvím před vraty se rozezněl náraz kovu na kov, jak závěr zasunul do komory další projektil naplněný směsí smrtících toxinů.
První kontakt s nepřítelem byl nečekaný a tragický. Nečekaná salva ze storm bolteru zasáhla zprava jak seržanta, tak nováčka v týmu, jednoho z proslulých Reaverů. Zatímco však jeho ceramitové pláty vydržely, velitelova zbroj na ruce úderu oddolat nedokázala a zrádcův výbušný náboj udělal svoje. Skrčený Reaver mohl jen bezmocně sledovat, jak se seržant hroutí k zemi s krvavým pahýlem místo ruky.
A s tímto se brány pekla rozevřely. Uzavřeným prostorem hřměly salvy ze zbraní, které byly schopné vyřadit těžký tank. Z boční chodby se ozývalo řinčení kovu a také zvuky jeho tříštění, protože terminátor narazil na více než jednoho protivníka. Snajpr s ledovým klidem klečel za svým iluziorním krytem a nevnímal údery nábojů z těžkého bolteru, které jiskřily kolem něj. Namísto toho v rychlém sledu posílal jeden projektil za druhým do tmy, kde viděl záblesky z hlavně útočícího zrádce.
Další útočník se objevil přímo na dvanácti hodinách a doposud tmou zahalený Death guardí terminátor se, krytý jeho palbou z bolteru a vědom si vlastní nepřemožitelnosti, začal pomalým krokem sunout do centrální místnosti. Luna wolves municí nešetřili a snažili se útočníky přibít palbou k zemi, alespoň natolik, aby je udrželi tam, kde jsou. Ale zdálo se, že zrádce nejde zastavit a že Císař opustil své věrné. Možná jako trest za zradu jejich bratrů, možná jako test jejich oddolnosti. Ve tmě, zmatku a záblescích nebylo možné přesně zamířit a i doposud klidný snajpr již několikrát nespokojeně zasyčel, když jeho další výstřel opět zasáhl jen zeď.
Nebylo jiného zbytí, tři Astartes, doposud klečící za svým krytem vyrazili kupředu. Terminátora bylo třeba zastavit za každou cenu, bez ohledu na nebezpečí, které představoval těžký bolter skrytý ve tmách. Reaver se vyřítil ze svého úkrytu a ještě dřív, než zrádce v terminátořím obleku stihl pozvednout svůj storm bolter, uskočil za roh, kde přesně podle očekávání narazil ramenem na útočníka, který doposud palbou kryl postup svého terminátora a který se snažil bolterem zasáhnout další tři postupující Luna wolfy.
Ti se při běhu seskupili a vyrazili vstříc neodvratnému. Masa orezlého ceramitu, pokrytého heretickými symboly a hnisem se s nimi srazila v půli cesty. První úder byl stejně očekávaný jako tvrdý a nurgleho šampion bez nejměnších problémů úderem meče odhodil bratra se štítem na zeď. Několik desítek kilogramů betonu zasypalo zhroucenou postavu a bylo jasné, že ani s ním nelze dál v boji počítat. Zvuky boje z postranní uličky již slyšet nebylo, ani mocná terminátoří zbroj nedokázala zastavit drtivý nápor zrádců a situace se stávala kritickou. Dva muži vyřazení a zrádci stále v plné síle.
Konečně se však zdálo, že Císař pohlédl na své věrné. Meltapuška našla v bitevní vřavě svůj cíl a proud částic bez nejmenších problémů propálil útočícího terminátora naskrz. A pak znovu. Jenže zrádce stejně tak bez problémů stále stál a nezdálo se ani, že by jej dvě díry v břiše zajímaly. Zbylí dva Luna wolfové se na sebe podívali. Ještě tu byla možnost. A vrhli se na ceramitového obra. Věděli, jak bojovat, věděli jak v boji spolupracovat. Byl to útok zoufalý, ale jejich úkolem nebylo zvítězit. Potřebovali jen chvilku, jen několik vteřin. Jenom to, aby zrádce věnoval pozornost jim dvoum a ne Reaverovi, který se se svojí zkrvavenou rotosekerou vynořil ze stínu po té, co před okamžikem poslal k zemi “svého” zrádce. Přečíslený terminátor úder neviděl a ani nemohl, zbraň prošla skrz jeho zbroj jako máslem a obrněný behemot se konečně sesunul k zemi.
Pohled na padlého protivníka naplnil obránce další energií a vyrazili do boje. Reaver se ve svém krvavém opojení vrhl znovu do tmy, odkud stále vedl palbu zrádce z těžkým bolterem. Tomu se povedl jeden zásah, po kterém se zhroutil na zem bratr s plamenometem, ale pak již úřadovala jen reaverova sekera, která nedala nejmenší záminku k pochybám, že Astartes z XVI. legie boj na blízko skutečně zvládají na výbornou. Situace se začala obracet, poslední dva zrádci přelezli padlého terminátora ve vedlejší chodbě a vyrazili přímo do palebného pole číhajícího bratra s meltapuškou. Další zásah byl jen dílem okamžiku a nurgleho mariňák s nelidským zabubláním zmizel za hromadou slizu.
A pak nic. Luna wolves stále číhali a očekávali zradu a další útok. Zvuk střelby utichl. Zrádci se dali na ústup a táhli s sebou své raněné. Až na jednoho, kterého po zemi přivlekl Reaver. Stále žil, pokud se tak jeho stavu dalo říct, a tak XVI. legie kromě splnění úkolu získala i zajatce. Cena za vítězství byla nakonec jen malá. Dva z bratrů ukázali, proč Císař vytvořil své svaté bojovníky a proč je vybavil tak, jak je vybavil. Zvedli se sami, ještě dřív, než se k nim mohli dostat jejich bratři a zjistit jak na tom jsou. Jen seržant byl zraněn vážně, avšak ani to nebylo nic, co by medici na základně nedokázali vyřešit. Ani terminátoří oblek nebyl fatálně proražen a vyžadoval jen drobnou opravu.

Císař dnes skutečně nad svými Anděly smrti podržel ochrannou ruku a ti prošli jeho zkouškou na výbornou.

>We were and remain the Luna Wolves. Proud sons of Cthonia and loyal servants of the Emperor, beloved by all. We are your enemies.<