Caminus – round II

Rekapitulace

Zda události prvních dnů dospěly k uším místních představitelů není jisté, každopádně tito zatím zachovali dekorum. Vyšetřovaní zbytků těl lidských útočníků, kteří napadli imperiální astartes, k ničemu nevedlo, jejich dna stopa žádnou databází neprochází a oblečení i zbraně a další vybavení je vyrobena zcela bez identifikačních znaků.

Senzací č. 1 je nyní honosná diplomatická večere u markýze Plagta Computrea. Dobrotivý markýz věnoval přípravě této události maximální pozornost, při snaze co nejvíce zachovat neutralitu a dekorum a zabránit třenicím či sporům mezi vyslanci Hora a Císaře. Tak bylo dohodnuto, že první do markýzovi rezidence vstoupí delegace Imperia, ale také jako první odejde, a delegace Hora tak dostane zcela stejný prostor jako jejich soupeři. Na večírku by měli být přítomni všichni členové rady, takže bezpečnostní opatření jsou maximální. Zde se bude bojovat slovy, diplomacii, šarmem a klamem.

Ale spoustu práce je třeba odvést mimo tyto rozzářené prostory, v temnotě a stínech, v chodbách rozleptaných kyselými dešti a v samých vnitřnostech úlu, daleko od světa křištálových lustrů a nakládaných lahůdek.

I.

V temnotě se smyčka utahuje. Černé štíty ustupují k propusti, a doufají, že bude otevřena a ve správných rukou, Spojené síly Night lords a Death guard je ženou do křížové palby. Ale tahle kořist se umí sama změnit v lovce, a Pěsti se blíží. Možná.

Jako doma

Seržo, něco tady strašně smrdí…“ zachřestila pubertální poznámka snad po desáté na společné komunikační lince. Urut-Vash vycenil zuby, když se ze sluchátek vyvalil proud smíchu a pobaveného prskání. Na těchhle Smrtistrážcích sice opravdu bylo něco hodně divně, ale nováčka v týmu Koťátek s jeho stupidním smyslem pro humor nemohl vystát vůbec. Ještě horší bylo, že tohle bývalé Císařovo Dítě ostatní kluci milovali. „Zasraně dokonalej, zkurvysyn…“, zavrčel si Urut-Vash sám pro sebe a rychlým pohledem přeběhl řady textu, které mu rozvědčík z centrály v reálném čase posílal.

Starý ocelářský komplex, sežraný časem a rzí, poskytoval jistou dobu bezpečný úkryt jednotce záškodníků. Černé štíty patřily k nejnepříjemnějším Horovým odpůrcům na Caminu a byly jeho ambasadorovi příslovečným trnem v patě. Tak bolavým, že se vyslanec rozhodl nechat ten trn vyhnít a ránu vyříznout. Tým Smrtistrážců vytvořil kovadlinu, o kterou se Štíty rozbijí a Koťátka je na té kovadlině rozmixují na kaši.

Jenže tajné informace proudí oběma směry a z hlubin své opevněné základy do komplexu Theta-18-8 mířil i záchranný tým veteránů Císařské Pěsti. A s těmi se Urut-Vash rozhodně prát nechtěl.

Vzduch páchl houbou a vlhkou rzí, zažrané ventilační šachty chrlily do uzavřeného dómu tetelící se kužele horkého páchnoucího vzduchu z níže položených dolů a sléváren. V seržantově interkomu si velitel Smrtistrážců bublavě stěžoval, že v té tmě vidí leda tak císařovo lejno a on musel uznat, že nebýt svých Nostramanských genů, nebyl by na tom lépe. Zrezivělé traverzy a skřípající ochozy se mu před zrakem rýsovaly jako tmavě sépiové stíny na inkoustově černém pozadí. Se znechuceným mlasknutím přepnul do loveckého režimu a pak zase zpět. Proudy horkých par tvořící pohyblivé víry efektivně znemožňovaly navigaci pomocí termovize. Urut-Vash musel uznat, že Černé štíty si svoji základnu vybraly opravdu dobře…

Charon se prodíral změtí popadaných nosníků a pletiva, když temnotu vlevo od něj rozblikal stroboskop automatické palby. V následující vteřině se k němu přidal lomoz reaktivní munice trhající pancéřované cíle. Aha, tak Smrťáci už jedou a my se tady plácáme v temnotě a protivník nikde. V tom se za okrajem betonové stěny něco zablesklo a neznatelně změnilo polohu. Charon tasil svoji věrnou pistoli, sevřel ji oběma rukama, v pokleku zamířil a dusnou černotu proříznul jediný záblesk a výkřik. Johoooo, já jedu!, pomyslel si vesele Charon a v předklonu přidusal k betonovému panelu, z něhož nárazem odprýsknul kus velký, jako mužská pěst. Za zdí slyšel chrčení rádiového provozu a dusání okovaných legionářských bot. Silové zbroje vychrchlaly do vzduchu další víry vařících plynů a protivník zahájil ústup a krycí palbu tak ostrou, že se Charon snažil seč mohl, vtáhnout hlavu mezi ramena své podrápané zbroje. „Jííííí-háááá!“ , zaburácel komunikačním kanálem hlas nováčka a zkušený veterán s otevřenou pusou sledoval tmavou siluetu, jak, pálíc bolterem od boku, přeskakuje betonový zátaras a vrhá se za ustupujícími Černými štíty. Sebevrah poblblej, mumlal si Charon, když ztěžka vstával a už zase v běhu přebíjel zásobník.

Vřava houstla. Kdesi v dálce stovek metrů před nimi se v temnotě v jediném zášlehu trhaného pancíře rozsvítil obdélník otevřených vrat a z něj se vyvalil zástup těžce pancéřovaných astartes, kteří okamžitě zahájili palbu do shluku Smrtistrážců, ačkoli sami vrávorali pod nápory palby z těžkých bolterů. Shakor stál na dně prastaré výtahové šachty, těžkou zbraň pohodlně opřenou o jakýsi kus trámu a servisním okýnkem zaléval prostor v dálce před sebou souvislým proudem vybuchující munice. Vzduch se už dávno nedal dýchat- nebýt jejich nadlidské odolnosti a filtrů v přilbách, váleli by se už otrávení na zemi.

No to si snad dělají prdel?!, dýchavičně zachrchlal Mahar, když mu i to málo, co viděl, začalo mizet v kuželech mastného dýmu. Celá oblast se rázem ponořila zpět do absolutní tmy s tím rozdílem, že ani nejlepší elektronika v legionářských přilbách ji nebyla schopna prokouknout. Několik desítek metrů před ním se ozývalo nepravidelné klink-ssss, klink-sssss dopadajících dýmovnic. Mahar nazdařbůh vystřelil ještě několik granátů, ale bylo mu jasné, že boj je u konce. Kdo padnul, padnul, ale ti, kterým se podařilo proběhnout až k průchodu, už byli v bezpečí. Tím dýmem se za uprchlíky nikdo pouštět nechtěl. Nahlásil svoji pozici do interkomu a už se chystal vyrazit zpět na domluvené místo srazu, když si všiml černé, krvácející změti keramicko-pancéřové zbroje, válející se mezi rozházenými pozůstatky těžkého průmyslu.

„Copak nám to tu Štíty nechaly za dáreček…?“

Maharovi se po bledém obličeji rozjel úsměv, milý asi jako říznutí skaplelem.

Příliš živá temnota

Poslední chodba. Poslední zatáčka a poslední panceřovaná propusť. Ale už žádné průpalné nálože. „Podpora levá, zbytek držte formaci“ zavelel Benias a rozběhl se vpřed. Jeho pěst zapraskala smrtící enegii. Plnou silou narazil do panceřových vrat, ale ta se úderem silové pěsti sice otřásla a prohnula, ale nepovolila. Vedle něj se postavil Joris s průlomovým štítem, připraven na cokoliv, co je na druhé straně propustě. Hned za ním byl připraven Justanius a za ním, upíraje otražitý pohled na šestou hodinu družstva pak byl připraven Kastys. Valerion, postaven vlevo od zbytku družstva nadhodil těžkou zbraň a zkusmo vypálil pár dávek protipanceřových střel do levé části propustě. Bez úspěchu a viditelného efektu. Benias napnul všechny síly a po několika dalších úderech utrhl kus pravého křídla vrat. K legionářům okamžitě dolehly zvuky z druhé strany, doteď tlumené až neslyšitelné. Stakato bolterové střelby, temný, hluboký rachot těžkého bolteru. Jeden, dva údery, a pravé křídlo bude na zemi. Benias zarval do interkomu. „Kouř“ a Kastys reagoval bleskově. Granát padl v podstatě pod nohy Jorisovi, ale to ničemu nevadilo. „Průlom za tři!, dva!, jedna!“ Třetí ranou Beniasovi obrněné pěsti vzalo poslední uchycení vrat za své a vrata se zaduněním vypadla do volného prostoru před nimi. Obrovská kaverna plná důlního vybavení, opuštěných budov, plošin a dalších průmyslových staveb se táhla nejméně půl kilometru. Podle mapy měly být někde po jejich levé i pravé straně další propustě, přes překážky však na první pohled nic vidět nebylo. Ostatně, prostor tonul v absolutní totální temnotě, a termické víry rušili i infravidění v přilbách atartes. Pouze lovecký mód fungoval a odhaloval reliefy budov ve stříbrném lesku. Ovšem tento stav vydržel méně než půl vteřiny. Jejich protivníci nebyli smrtelníci, ale plně vycvičení legionáři. Než vrata propustě padla na zem, opřela se do pěstí palba těžkého bolteru z druhé hodiny spolu s palbou ručních zbraní. Kouřová clona poskytla jen částečné krytí a nepřítel nebyl jejich příchodem nijak překvapen. Joris se štítem naštěstí pekelnou přehradnou palbu ustál, a Valerion zasažený težkými střelami byl jen na okamžik vyveden z rovnováhy, ale nezraněn. Okamžitě se zapřel a začal zasypávat prostor nepřítele přesnými dávkami reaktivní munice. Ostatní Pěsti vyrazily vpřed, připraveny poskytnou krytí černým štítů, kteří už snad museli být blízko. Sekundární úkol, nahození generátoru, Benias okamžitě pustil s hlavy. Nebyla nejmenší šance, že by na to mohl být čas. Cokoliv se stane, stane se potmě.

Další desítky vteřiny byly vyplněny ohlušující palbou. Těžké zbraně si vyměnovaly pozdravy, a i běžná bolterová palba nacházela a zasahovala cíle. Protivníci však byli legionáři ze Stráže smrti, a jejich odolnost se nejméně vyrovnala odhodlání Císařových pěstí. Na obou stranách krvácející, zasažení bojovníci znovu a znovu vstávali a pouštěli se do dalšího boje. Joris byl, i přes svůj štít, raněn nejméně na třech místech, ale stále se pokoušel stát v čele a krýt ostatní. Postupně přibíhaly Černé štíty, ale přibližovali se i Páni noci, a střelba už začala být nesnesitelná. Pak byl zasažen vážně zasažen Valerius, zraněn Kastys, znovu sražen Joris, všechny Pěsti již měli zbroje spíše rudé než žluté. Benias bleskově odhalil jednoho ze střelců, stín na dvanácté hodině, a přesnou dávkou ho proděravěl. Pak se ale opět musel rychle stáhnout, pokud chtěl zůstat v jednom kuse. Kouřové granáty pomáhali, ale i tak už byl prostor křižován nepřátelskou střelbou tak, že se zdálo, že není možné zde přežít. Konečně dorazil poslední Černý štít.  Kastys, s rozšklebenou dírou v čelním plátu vstal, zachytil Valeria a táhl jej pryč. „Ústup. Ústup.“ Velel Benias a Pěsti se začali urychleně stahovat. Mise splněna. Snad je máme všechny.

Today a lot of o beliefs and statements died…

Today a lot of o beliefs and statements got wrong…

„What could fuck up?“

Psycho and his men were sent to the Underhive to prosecute hunter-killer operation and eliminate any traitor legionnaires they could meet. Finally, the mission after which he and his kill-team have longed. A direct and simple goal, no finesse or subtle approach. Just raw killing. After all, most of them belonged once to Death Guard or World Eaters legions. Half-maddened with the betrayal of their primarchs and kinsmen, they desperately desired the vengeance. And their lust should have been satisfied.

So what could fuck up?

All, and even more.

They were caught in a well planned and prepared ambush and chased like the animal on the hunt. In the former and brighter days of Great Crusade, Psycho experienced first-hand cooperation with the Night Lords. In those days they still resembled at least some kind of military force before they have become legion of self-obsessed psychopaths and killers. Humans and Xenos alike, all were tramped down with successful hammer and anvil tactic performed by cooperation of both legions.

They would be all cut down if Psycho´s men were an ordinary human force. But they all were veterans of Great Crusade, dragged through many hellish warzones of the Galaxy. So their death was only postponed, they were far from being safe and harried with madded huntsmen of Night Lords until they will inevitably cross the anvil of the trap. Only Psycho knew that their salvation was coming. When the trap sprung, he dispatched the prearranged signal which was answered. The only question was if the relief force will find them sooner before they will hit traitor Death Guard´s anvil.

„It is only civil war.“

It was the most horrible revelation from today. Even more horrible than his possible death, which was closing with every inhuman shriek of Night Lords. Psycho and the others were shocked to the core, when, on the first site of the ambush, he saw his erstwhile brothers from Death Guard. They were once paragons of Humanity dedicated to the killing of oppressors and tyrants, now twisted to the mocking parodies of their former glory. Secret and malevolent forces behind Horus and his rebellion were visible on the flesh and armour of Death Guard. „Civil war“, only label now, covering more sinister destiny than switching Emperor with Horus. He would rather die than become this corrupted and twisted parody of Legiones Astartes.

„No loyalty, save to our own.“

A staccato of heavy bolter fire and roaring shrieks accompanied their thundering steps as they were retreating through industrial features of Underhive. A flicker of hope began to lit as they closed to the labyrinth of service corridors which ultimately led to the Hive. But that flicker was suddenly diminished as Psycho was caught in a deadly hail of heavy bolter fire. It was the expected assault from their traitorous brethren. With sheer luck, all shots missed or harmlessly bounced off his power armour.

Psycho quickly gave the order to relocated his squad as an answer to the new thread. With inhuman reflexes, they found new cover and their tracking systems quickly considered new movement vectors. Then he heard roaring warcry as Kharan Tal leapt from the cover with his chain axe ready to kill. Chased like an animal, his aggression, desperation and need for vengeance finally overcame his self-preservation instinct. At least he would slow the Night Lords…

But after a few seconds later bolter fire from the Night Lords had come and he saw on his command HUD that Kharan was severy wounded and beyond any hope of reaching him before Night Lords. Fugg… what was worse than losing men? Losing men in vain… but they continued running from cover to cover and throwing smoke grenades in open ground.

Then they heard an explosion and after that disciplined volley of bolter fire. From Eighteen Legionnes Astartes, only one achieved such flawless and precise gunfire. Psycho immediately knew that relief force found them. The attention of Death Guard hunters quickly switched to the new thread. That gave Psycho and his men chance to close both to the Death Guard position and to the rests of armoured release. They were in a good position to start melée. And the need to exact the vengeance upon their erstwhile brothers was overwhelming… almost.

It was intel from his recon specialist, which saved them all. Nerat Tev, former Raven before he cast his lot with Haar´s Blackshields was trying both to cover them with sniper fire and at the same time acquire as much intel as he can in these dire circumstances. It was due to Tev´s enhanced sensor systems that he registered Night Lord’s heavy weapon specialist who was covering the gap between them and Death Guard and silently waited for his prey.

Again – Psycho weighted possibilities; in the middle of the storm of fire and he decided to let go vengeance. They will have it – but on their terms, not in the middle of an ambush. Covered by Imperial Fist´s gunfire they ran to the rests of the armoured release. During the furious run, they lost champion Skarr – the gunfire from the Night Lords was contrary to the precise shooting of Imperial Fists but by the chance, another shell found its victim.

From the last seconds of the fight, Psycho remembered only running, throwing smoke grenades, thunderous sounds of gunfire both from their saviours and hunters and smell of fired ammo and blood. When the adrenaline rush had faded, his memory started to work. He remembered Fists breacher specialist, wounded several times, but still covering their escape behind remains of his broken boarding shield. A living testimony to be Imperial Fist – or the Death Guard before Betrayal.

And he also remembered the private meeting with a sergeant of the relief force. Psycho shook his hand and without the pomp, bluntly and simple he said that his men have honour-debt to Benias. Yes, they were marauders and renegades with questionable past, set to kill traitor Warmaster, but at the same time prepared to fight loyalists standing in their way. „No loyalty, save to our own.“ – that was their motto. But in the lights of recent events, he started to realize that not all ideals of Great Crusade were shattered and obliterated into the dust. Benias risked the life of his men and himself to rescue Psycho´s Blackshields – and Psycho was now obliged to do the same.

„Bonds of brotherhood will be shattered forever.“

Given the circumstances, although the result of this mission was a fiasco, they finished quite… let´s say well. Almost… Kharan Tal, at last, made it, although severy wounded. But they knew that champion Skarr became PoW – stray shot from Night Lords found him and hit him not so long after Kharan Tal, but Psycho saw on his HUD, that his life signs did not fade.

And he knew they cannot let him to became Night Lord´s plaything. None deserved this fate… clean and quick kill yes – but torturing and flaying from the hands of maddened psychopaths… no – perhaps save the traitorous Warmaster, may he burn in hell forever. He knew that his men demanded rescue mission – if they don´t rescue him, they would condemn him to the slow and painful death and he loses their respect as a leader.

„Our mission is confident.“

The debriefing of this mission was a grim gathering of three post-human warriors – Psycho, Benias and Knight Errant. Psycho delivered not only the full report of a doomed mission but post-battle analysis of past events. It ended with a brief and grim statement: „Traitors have intel about our mission and there is only cause for it – our security measures must be compromised. We have to find this mole as soon as possible and eliminate him.“

II.

Cesta zdviží byla raketově rychlá, pak už astartes museli po svých. Rychlost, které v úle dosáhli, by jim však mohl závidět leckterý dopravní prostředek. Dva habbloky od residentu Marshalla zjistili že už dál běžet nemusí. Nejméně třicet těl tu leželo nehybně v krvi či spáleno na uhel. Zběř. Gangeři. Trhani. Lůza. Ale mezi nimi i několik těl v těžkých zbrojích imperialní gardy. Vozidlo Marshalla zasažené protitankovou zbraní. Ale stále se ozývá střelba, a tak je stále naděje. Útočníci jsou lidé, připravení, vycvičení, vyzbrojení. Příchod astartes se jim zrovna nehodí, ale jsou odhodláni ke všemu.

Ohnivý banket

Cornu Gupnis byl opravdu rád, když bylo společensky únosné vzdálit se z recepce. Odešel mezi prvními, a nechal dvořany, šlechtice a diplomaty spřádat dále síť intrik a falešných úsměvů. V limuzíně si nalil amasec a oddal se vlastním myšlenkám. Možná ještě byl čas navštívit některou z jemu nakloněných dam. Nakonec ten nápad zavrhl, bylo už docela pozdě. Možná v tu chvíli rozhodl o svém dalším osudu. Byli na cestě asi dvacet minut, když Cornu uslyšel svist průbojné hlavice, takový, jaký už neslyšel roky. První explodovala v doprovodném vozidle, další pak narazila do limuzíny. Panceřová obšívka z keramitu vydržela, ale auto i tak poskočilo bokem a zdeformovalo se. Další raketa zasáhla přední motorový prostor, prošla panceřováním a zničila motorovou jednotku. Všude byl najednou slyšet řev a štěkot ručních zbraní. A křik raněných. Marshal reagoval rychle, naučeně. Staré reflexy se probíraly k životu. Letmým gestem zapnul své osobní ochranné pole a otevřel dveře vozidla z opačné strany, než ze které byla jejich kolona nastřelena. Zvuky se zintezivnily. Jeho muži se kryli za limuzínou i za trosky doprovodného vozidla, a snažili se opětovat palbu. Útočníci, ale byli dobře rozmístěni v okolních budovách a měli obránce v perfektní křížové palbě. Několik elitních mužů již leželo na zemi bez známek života. Seržant Rut se naklonil do vozidla za zařval „ Musíte pryč pane“! Jdeme jdeme jdeme!“ Gupnis vyskočil z limuzíny a v podřepu tasil svůj meč a plasmovou pistoli. Ani jedna z těch zbraní nebyla extra ceremoniální, zato byly obě funkční. Pistole se probrala k životu s temným hučením, které dodávalo Cornuovi pocit klidu a kontroly nad situací. Falešný pocit samozřejmě. Rut v rychlosti přivolal další dva muže a zařval na zbytek. „Krycí palba, liška běží do nory, 4 hodiny.“ Ted!!!“ Gupnisovi vojáci zahájili přehradnou palbu, a zasahovali stíny v okolních domech tak rychle a přesně, že to maršála naplnilo zcela nemístným pocitem štěstí. Rut vedl jejich malou skupinky do nejbližší budovy, oba jeho muži kryli maršálla doslova vlastními těly. Jejich pohyb vyvolal u nepřítele okamžitou reakci. „ Úderná! Úderná z dvanácté.“ Slyšel Cornu křičet muže, kteří zůstali u limuzíny. A skutečně. Nejméně třicet postav se vyhrnulo z budov ve směru jejich původní jízdy a vrhlo se na zteč. Zakryté tváře, šedé, otrhané hadry, laserové pušky, pistole, meče, sekery, železné tyče. Draci? Napadlo Gupnise, ale na nějaké rozjímání nebyl čas. Jeho muži reagovali bleskově. Nejméně polovina útočníků padla během prvních vteřin, zbytek se ale jako lavina nahrnul na obránce. Gupnis namířil a jednoho z mužů odpařil pistolí, během mžiku pak papíroval ránu sekerou a silovým mečem rozdělil nepřítele na dvě úhledné poloviny. A pak už nastal jen boj o holý život. Ochranné pole Gupnisovi pomohlo, ale i tak byl záhy posekaný a zakrvácený z menších ran. Jejich malá skupina stále ustupovala, jak si vedou muži u vozidel už Marshal netušil. Vypadalo to, že útočníci se již vyčerpali, ale bylo to jen zdání. První padl jeden z jeho ochránců, pak druhý, oba během několika vteřin, zasažení presným zábleskem z dálky, který probil jejich těžkou zbroj jako papír. Tak počkat, tohle není žádná milicionářská puška sakra, blesklo hlavou Gupnisovi. Ale na žádné zkoumání nebyl prostor. S Rutem ustupovali hlouběji do budovy, stříleli, kryli se, bojovali o každý metr. Nakonec našli dobré místo, s jednou úzkou chodbou, kde se rozhodli bránit. A pak je Gupnis uviděl. Tohle nebyli žádní trhani, Skvěle se kryli, měli těžké, sofistikované tmavé zbroje, přilby a zbraně, které by se mezi gangery skutečně nenašli. V tu chvíli Gupnis věděl, že posily to nemohou stihnout včas. Zbývalo již jen neprodat svůj život lacino.

Na krátkou chvíli jim útočníci dopřáli klidu. Zřejmě se jim úplně nechtělo zaútočit proti čekajícímu Rutovi skrz odkrytou, ničím nechráněnou chodbu. Ne, tohle byli zcela určitě jiné typy. Najednou se z hlavní ulice ozvala intezivní střelba a v Gupnisovi zahořel plamínek naděje. Pokud nestřílí po nás, musí střílet po někom, kdo je přítel. Že by ještě byla šance? Nicméně jeho vrazi si zjevně nepřáli existenci této šance zjištovat. Naházeli do jejich prostoru kouřové granáty a zautočili. Prvního Rut přesnou dávkou rozstřílel, další se ale hrnuli vpřed. Během okamžiku zahájili střelbu. Císaři. Plamenomenty. Proudy ohně zahalili Ruta a ten padl k zemi. Ani Gupnis nebyl ušetřen, ale pole tentokrát zafungovalo, Gupnis se vrhl k zemi a snažil se uhasit požár na jeho rukávu, a také zůstat co nejméně vidět. Jenže útočníci vidět nemuseli, a další ohnivý jazyk si Marshala našel a zahalil celé jeho tělo. Bolest byla příšerná. Marshal se snažil zůstat při vědomí a plazit s pryč, ale celé jeho tělo bylo v ohni. V poslední chvíli svého vědomí zahlédl obrovské bíle postavy sprintující jeho směrem, a pak už neviděl nic.

VIDEO
V souvislosti se zatím nedošetřeným incidentem, při němž byl ++CENZUROVÁNO++ vrchní v +CENZUROVÁNO++ byla zachycena krátká voxová komunikace z neznámého zdroje. Všichni imperiální poddaní, kteří mají informace o incidentu jsou povinni hlásit se na nejbližší dohlížitelské stanici. Zatajování informací bude posuzováno jako aktivní spolupráce s nepřítelem a bude postihováno bezodkladnou popravou. Ave Imperator!

https://www.facebook.com/KubaMrtvola/videos/1912188012250738/

III.

Havraní stráž si našla výbornou, skrytou pozici. Zastrčený kus úlu, pod generátorovým patrem. Žádná technika, žádné důležité zařízení. Takže minimum senzorů a kamer. Jenže jsou prostředky, které běžná protiopatření neporazí. Rudé zbroje si přišli pro svou trofej.

Umbra Avium – Zajatec

Při předchozím úkolu se povedlo zajmout jednoho legionáře patřícího k Death Guard. Už dávno se nejednalo o Císařova anděla, ale o ohavné monstrum pokřivené energiemi, o kterých není radno mluvit.

Výslechu se ujal Corthas, ale ani jemu se nepovedlo získat od nepřitele žádné informace. Fyzické násilí ani psychologický nátlak nehnuly s tou věcí, která už byla uvnitř dávno mrtvá. Tehdá napadlo Sylase, který vše pozoroval ze stínu, že by šlo tohoto legionáře využít jinak. Tým měl pořád pickt-feedové záznamy z předchozího boje a kdyby se dostali do veřejné sítě, tak spolu s živým exemplářem by mohli pohnout s neutrálními silami na planetě. Konečně by se ukázalo, co jsou Warmaster a jeho psi zač.

Corthas a Kyrin vyrazili na průzkum a pokusit se napíchnout do místní datové sítě aby mohli odhadnout nejlepší cestu k diplomatům. Zbytek týmu hlídal zajatce v opuštěném skladišti. To bylo opuštěné už dlouho a bylo mimo síť. Podle jejich informací neměl o tomto skladišti nikdo vědět. Nikdo z nich však netušil, že mezi nepřáteli je i tým Thousand Sons schopných vystopovat chaosem nakaženého death guardistu kdekoli v úle.

Sylas si nestihnul všimnout záblesku ve tmě a už ho trhaly na kusy střely těžkého bolteru. Jeho lehká zbroj mu vůbec nepomohla a reaktivní střely Se začaly zařezávat hluboko do těla. První mu utrhla ruku, druhá explodovala v hrudníku a třetí ho zasáhla do hlavy.

Výstřely ale upozornily zbytek týmu a ten začal pracovat jako dobře namazaný stroj. Dokonce i Corthas a Kyrin byli dostatečně blízko, aby se stihli zapojit. Corthas zaujal pozici za bednami a rychle se snažil zorientovat, poté uviděl nepřátelského legionáře v červené power zbroji se zlatým lemováním – jeden ze zrádcovských Thousand Sons. Pokusil se ho zasáhnout ze své ostřelovací pušky, ale minul. Kyrin měl větší štěstí a se svou starou, ale pořád funkční meltagunou nepřátelského lídra zasáhl a poslal k zemi.

Davokin si všiml dalších dvou traitorů a vypálil ze sve volkity. Jeden z nich šel k zemi, ale druhy byl jen otřesen. Vykus a Ordias se přemístili na lepší pozice. Nepřátelé utíkali krýt své padlé a zasypávali Kyrina palbou z bolterů. Žádná ze střel však nepronikla jeho zbrojí. Corthas v optice své pušky viděl, že se nepřátelský leader zvedá a zásah meltou ho jen zranil, rozhodl se tedy změnit pozici a přiblížit sek nepříteli. Kyrin se musel krýt před nepřátelskou střelbou a tak nestihl znovu vystřelit.

Ordias vylezl na vysutou plošinu, na které předtím hlídkoval Sylas. Když viděl jeho tělo tak jenom zaskřipal zuby, přeskočil zábradlí a spustil palbu ze svého rotor canónu. Bohužel neodhadl náměr a všechny střely šly mimo. Vykus měl podobnou smůlu a i když se se svou volkitu trefil tak jeho výstřel nepronikl protivníkovou zbrojí.

Druhý nepřátelský legionář se zvedl ze země, i jeho zranění bylo dostatečně mírné aby mohl pokračovat v boji.Spolu se svýmy kumpány se začal škrábat na vrch vysuté plošiny. Byl ale moc pomalý a tak se mu nepovedlo dostat dostatečně blízko k Ordiasovi. Ordias ani nestihl znovu zamířit a dva nepřátelé už na něj dotírali zblízka. Jeden z nich dokonce vláčel těžký bolter kterým zabil Sylase. Ordias se ho pokusil shodit dolů, ale mezi tím ho druhý thousand son bodl do zad. Ordias přepadl přes zábradlí a tento boj už pro něj skončil.

Mezi tím se nepřátelský leader vrhnul na Kyrina v ruce držel planoucí force sword a pistoli. Kyrin si všiml jeho zraněné nohy. Zaútočil kopem na nepřítelovo koleno a podařilo se mu zachytit jeho ruku s mečem. Pořád však neměl vyhráno a sotva se zvládal bránit. Nepřátelský leader si k jeho smůle nevšiml Vykuse. Ten s rozběhem vrazil do kouzelníka a začal mu mlátit s hlavou o zeď. Nejdřív povolila helma, pak lebka a pak už se kouzelník kácel k zemi. Vykus se však nechal příliš unést a výstřel z bolteru se speciální municí ho srazil na kolena.

V tu chvíli Kyrin zahlédl nepřátelského střelce přímo před sebou, vystřelil ze své melty přes ležícího spolubojovníka a trefil nepřítele do místa mezi helmou a hrudním pancířem. Nepřítel se zhroutil k zemi a rozhodně neměl v plánu se znovu zvednout.

Mezi tím se Davokin pokoušl zastřelit zraněného legionáře, ale zasekla se mu volkita. To mu však nemohlo pokazit den. NA nic netušícího nepřítele se vrhl se svou čepelí, kterou mu zarazil do podpaží a kryt jeho tělem pokračoval na pomoc nehybnému Ordiasovi.

Nepřítel se zaseklým heavy bolterem raději seskočil dolů a začal osvobozovat zajatce. Druhý legionář v červeném mu šel na pomoc.

To co viděli, ale úplně zlomilo jejich morálku. Mysleli si, že pomáhají jednomu ze svých bratří a ne monstru. V tu chvíli jim zbyla jediná šance a to utéct.

Celý přepad skončil tak rychle jak začal. Corthas rozhodl, že je nutné urychleně zajistit zajatce a přesunout se na nové místo. Sylasovi už nikdo nemohl pomoct a bez apatykáře se nepovedlo zachránit ani jeho geneseed. Corthas s chladným výrazem nastavil pyro nálož – nikdo nesmí zjistit že jejich tým je na planetě. Ne teď, když není komu věřit.

Ordias a Vykus se pomalu zvedali na nohy a tak byl čas zmizet.

Ještě než se rozptýlil dým tak celý killteam už mizel ve stínech.

Kouzelník s puklou lebkou zvolna krvácel vedle hořícího těla. Jeho vůle mu ale nedovolila zemřít. Ne teď – nejprve je nutné zjistit co byl zajatý legionář zač a jak bylo možné že byl tak moc poznamenán warpem.

IV.

V podzemí úlu dojde ke kolíkování stran. Tu nehrozí setkání s vnitřními silami, ani gangeři sem nechodí. Kousek od místa předchozího konfliktu Pánů noci a Císařových dětí se schyluje k dalším bratrovraždám.

-,, Hlášení,“ ozval se lehký náznak očekávání v jinak dokonalém hlase vox-komunikátoru, ,,co se tam stalo?“ Odpověď byla promyšlená a přesná: ,, Byli na nás připraveni, zásoby máme všechny, ale jen Mladý Fénix(seržant) vyváznul bez zranění. Zbytek to těžce odnesl, ačkoliv to nerad přiznávám, měli to naplánované téměř bezchybně. Naše pozice hned po příchodu začala zasypávat střelba z bolterů a dokonce jeden z těch železných bláznů si do stok přinesl las-kanón!“ Chvilku ticha po legionářově monologu přerušila odpověď: ,, Veškeré promethium je zajištěné, to jste provedli bezchybně. Zraněné bude ve skladu očekávat apatykář. Nezapomeňte, z popela Fénix znovu povstane.“