FFF na dovolené v Alpách

Zdravím všechny WH nadšence a dopředu varuji, že jsem hrozně ukecanej, takže v tomto duchu bude strukturovaný i můj první battlereport. Sesmolím zde to, co jsem zažil na prvním Alpine Cupu, který proběhl v rakouském Leobenu v polovině srpna 2021. Abych udržel pořádnou hogo fogo úroveň, tak začnu od týmovek – tedy druhé poloviny turnaje. Následně mohu pokračovat zpět v čase k událostem, které se odehráli v individuálech. Jsem hrdý na to, že se mohu představit jako člen týmu FFF (Friendly Fuckin Fluffers). Kostěje, Snoopyho a Sabreho nemusím ani představovat. To jsou naše moravské WH stálice.

Pár slov k mojí armádě. Od nového roku trénuji s White Scars a musím říct, že mezi SM patří mezi moje oblíbence. Advance a charge, fall back a charge plus další hromada stratu pro pohyb dělá z této frakce jednu z nejrychlejších a nejhůř předvídatelných. V assault doktrině +1dmg po chargi. V listu jsem měl Korsara, techmarina a chapter mastra – ten má obsec auru a motorku co ignoruje terén a modely. Dvě pětky a. intercesoru, jednu pětku infiltratorů. Tři volkite contiky a čtyři pětky VV s klávama a štítama. Na závěr dvě trojky eliminátorů, dva storm speedery a dvojku company veteránu. Celá moje návštěva v Alpách byla o získání nových zkušeností a užít si kopec zábavy. Oboje se povedlo, z 10 her jsem potkal 9 armád poprvé a kocovina mě neopustila po celou dobu turnaje.

Hlavičku zapíšu vždy stejně. Mise, jméno oponenta, jeho tým a armáda. Následně skóre (moje/jeho) a body které se přepočítávali pro potřeby Alpine Cupu.

Priority target – Alessandro D´Agatad – Blacklist – Sisters of Battle – 93/76 (13/7)

Hned první bitva se zdála být dost pikantní. Pánové z Blacklistu měli jeden list ostřejší než drůhý, takže párování bylo náročné. Alessandro postavil svůj list na hromadě Zepherinek, Retribůtorek, Sekretářek a Seraphinek. Samozřejmě nechyběla Celestina a Morvenn.

Vzal jsem si Oath, Prio target a Stranglehold – takový malý mariňácký trojboj. Postavil jsem se defenzivně s tím, že se budeme tahat o prostředek. V případě, že bych šel první, tak na něj vlítnu a zkusím ho tři kola držet na nízkých bodech v jeho zóně a ve zbývajících kolech postupně čelit svému nevyhnutelnému wipu. Objectivy se v této misi hýbou, ale oba jsme je posunuli velmi konzervativně a umožnili si tak držet svůj Prio target bez nutnosti vystrčit nos. Rozhoz jsem vyhrál a musel jsem tedy první – ne to co jsem chtěl.

V prvním kole jsem se rozběhl do bližších ruin, nachystal contíky za roh a naskákal na objectivy s eliminátory. Jeden contík byl vyslán daleko dopředu jako lákadlo a malá šance na pár mortalů. Alessandro si tuto šanci nenechal ujít a usmažil mého dready a posunul se dopředu. To bylo nerozumné. V druhém kole jsem nastartoval jet packy na VV a rozletěl jsem se vstříc novým zítřkům. Contíci se postavili tak, aby hlídali obě výseče na stole a uklidili všechny nerozumně vykukující sestry. Roztáhl jsem většinu jednotek tak, že jediný možný deep strike byl v protivníkově nástupní zóně. Vše k čemu jsem doběhl, jsem vyčistil, Celestinka si ovšem lehla jen na chvilku a na konci kola zase stála připravená mi zkazit den. Alessandrovo kolo bylo těžké, musel vyčistit vše, co jsem na něj hodil, a měl zároveň mě začít tlačit, ale nebylo kde. Třetí kolo se tedy neslo ve stejném duchu. VV se rozletěli na rande za děvčaty za zdí a contíci uklízeli děvčata, co nezvládla charge na devět. Vše šlo dle plánu, body jsem držel vysoko u sebe a Alessandro měl druhé kolo jen s 5 na primárce. Jeho třetí kolo bylo ovšem solidní, hlavně proto, že se obě nezničitelné hrdinky rozběhly do prostředka stolu a začaly jarní úklid. A že to kolem nich lítalo. Jediné co hrálo v můj prospěch, bylo to, že jeho poletuchy nezvládly sundat všechny a dva zůstali. To bylo přesně to, co jsem potřeboval do 4 kola. Zbalil jsem to málo co zbylo a doletěl až na domácí objective. Tam jsem přepočítal všechny končetiny na 5 nebohých sestrách a zabral toto posvátné místo pro sebe. Zbytek armády – asi 4 jednotky se stáhly do bezpečí. Chapter master vyjel na svojí poslední vyjížďku a sebral prostředek samotné Morvenn. To byl samozřejmě jeho poslední hrdinský čin a v Alessandrově kole byl zadupán i s motorkou. To bylo ovšem vše, co se stalo. Já jsem stál na obou koncích stolu a sestry byli příliš pomalé a nemohly jít na obě strany. V pátém kole jsme už jen dopočítali body a mě jen překvapilo, kolik Alessandro dokázal nasbírat v posledních dvou kolech.

Jako tým jsme remízovali. Chybělo pár bodů a tak jsme se odporoučeli hlouběji do Fluff zóny. No a na koho tam nenarazíme. Kluci z pražského Rubikonu. „Né že by si cajzli nezaslóužili betelnó čočku od chalanů z Moravy“ , ale kluci z Rubikonu jsou správná banda. Člověk se s nimi vždy nasměje, a když se potkají našinci na turnaji, tak je to vždy smutné, jelikož jedni musí prohrát. Moje odpaňovací jízda turnajem pokračovala, a čekalo mě první setkání s Lukášovými Nidy. Krása, jako z Hvězdné pěchoty. Chcete vědět víc?

Retrieval mission – Lukáš Huněk – Rubikon – Tyranids – 86/65 (14/6)

Lukáš ze ZOO vytáhl všechny krasavce. Dvě Hieroduly, Exocrinu, Hive Guardy, Mozek, Svormiho, asi jeden a půl miliónu Gauntu, Lictory a Tyranta. Je třeba podotknout, že nechápu že nedostal cenu za paint, jelikož jeho armáda byla opravdu krásná – všechna čest Luke.

Hráli jsme na krátkých stranách stolu, vzal jsem si Stranglehold, Oath a Bannery. Na streamu jsem tento typ listu už viděl a byl jsem moc vděčný za tuto misi. Dlouhý stůl mi dal čas a hlavně výrazně limitoval palebnou sílu Hive Guardy. Věděl jsem, že jakmile mi Hieroduly vlítnou do mých řad, tak bude zle. Proto jsem zvolil taktiku lidský štít. Obě jednotky eliminátorů spolu s infiltrátory jsem postavil do jediné možné cesty kterou Hieroduly měly. Contiky jsem postavil před ruinu, aby mohli mávat hned od prvního kola, a VV jsem postavil tak akorát, aby na ně nemohl Lukáš střílet. Rozhoz jsem vyhrál, což bylo asi dobře.

Rozhodl jsem se tedy posunout všechny jednotky ještě blíž, tak aby se Lukáš nemohl moc pohnout a rozhodl jsem se hrát víc opatrně a první dvě kola ho kropit contíkama, než se mi aktivuje správná doktrína. K údivu všech, teda kromě mě, byli dredi úplně leví a neudělali vůbec nic. Předal jsem kolo a čekal, jaká bude odpověď. Brouci z Klendatu – teda z Rubikonu sežrali vše, co měli před sebou a vyrazili pro nášup. Lukáš ucítil krev a pálil CP jak divej. V druhém kole bylo jasné, že musím zopakovat to, co jsem udělal a ještě vytlačit všechny deep striky. Nechtěl jsem pustit nikoho do zad, ať už kvůli rozptylování a hlavně kvůli ROTu. Speedery nalezly broukům před čumák a mariňáci se roztáhli po 2/3 stolu. Střelba byla kapánek lepší, ale nic kloudného neumřelo a to bylo špatné znamení. Lukáš se v druhém kole vypravil ještě hlouběji do středu a masakroval vše, co jsem mu tam nachystal. Plán ovšem vyšel, to co bylo na orbitě, muselo na jeho půlku stolu a co mi víc, Svormi nedochargoval a tak tam smutně stál a cenil zuby. Třetí kolo, konečně! Vše co mohlo, letělo dopředu. Na pravém křídle 5 VV a chapter master, na levém křídle contíci, Korsaro, techmarin a dva company veteráni. Jedna Heirodula se konečně odporoučela k zemi a druhá byla opět zablokována mezi lesem a Speederem. VV a chapter master si podali Exocrinu a pár gauntů. No a na levém křídle to byla show. Korsaro si sekl do Svormiho a jakožto nejlepší dualsta u WS udělal úplný hovno. Diky bohu za dva veterány, kteří naprosto překvapili. Dostali +1 do woundu od Korsara, +1 dmg a AP za doktrinu a nasekali Svormiho do paštiky. Uf! Lukáš odpověděl, jak jen mohl. Vyčistil většinu VV, ale ani milion Gauntu nemohlo sundat mého chapter mastra. Čtvrté kolo tedy pokračovalo ve stejném duchu, kapitán si odskočil na domácí objectiv pofackovat Hive Guardu a moje levé křídlo se zatím profrézovalo vším co bylo před nimi. Oba charaktery a veteráni odváděli skvělou práci a brali Lukášovi body jak na běžícím pásu. Ten zbytek co stál vzadu, se rozběhl dopředu nakrmit Hierodulu a bylo prakticky po všem. Lukáš ve svém kole dál odolával tlaku a počistil co šlo, ale vždy něco zůstalo. V posledním kole nabral ještě nějaké body, ale už to nestačilo.

Jako tým jsme urvali vítězství spokojení jak to pěkně šlo, jen abychom za pár minut zjistili že si jdem pokecat s dalšími rodákama. Brněnští kolegové Swansoni. Měl jsem příliš bolavé nohy, nízkou hladinu kofeinu a nicotu a tak jsem odešel na vzduch a nechal párování na kapitána se slovy „mě je to jedno, někoho mi vyberte“. Po návratu mě už ze širokého úsměvu vítal Brbla a já věděl, že to bude náročný konec dne.

Vital Intelligence – Brbla – Swansons – Vlci – 100/31 (20/0)

Mise byla moje oblíbená, tady se kradou perfektně primárky a dlouhý deploy dává, rychlým Scarům velkou výhodu. Brblovi vlci ovšem nebyli žádné ořezávátko. Slaplin, Vlčák a Libi. Hromada Wolf Guardů jednotka kavalérie, redemptor, contík a tři melta biky. Krásný list, který už z kilometru volá „vlítnu na tebe a blechy budou to poslední, co tě bude trápit“.

Tato mise má svojí zajimávost, že jakmile držíš objective ve svojí CF, tak ho držíš dokud ho protivník nevezme. Eliminátoři se tedy rozmístili po třech bodech na prostředku a zbytek jsem postavil na značky. Doufal jsem v první kolo, ale vzal jsem si Oath v případě, když to nevýjde, abych mohl tahat body. Dál jsem vzal Strangelhold a „data něco“ secundárka z mise. První kolo jsem vyhrál, což bylo dobře, ale plán hry byl zpečetěn. Vylákat Brblu na dosah a brát všechny body co jen jde.

První kolo bylo přesně v tomto duchu. Většina objectivů byla moje, takže jsem se mohl stáhnout dost daleko, abych nebyl na dosah vlků. Contíky jsem vytáhl ven, aby měli lepší výhled a vylákali potřebnou pozornost. Brbla zareagoval nejlépe, jak mohl, přemístil a nachystal Wolf Guardu, zabral objectivy na svojí straně a vykročil se svými dredy na přestřelku. Kavalérie se rozběhla na prostředek, aby začala kontrolovat chod hry. Bylo tedy na mě v druhém kole, abych zareagoval. Nahodil jsem chapter mastra na pětku VVček k tomu všechny doktriny, přihodil Korsara a vyrazil na zteč. Střelbou jsem vyčistil jeden objective a speederem sebral druhý. Tedy vlajka i body za primárky šly dolů. Naše první setkání bylo můj prospěch a 4 vlčci se odporoučeli do věčných lovišť. V tomto bodě se hra velmi zvláštně zlomila a navzdory tomu, že Brbla měl možnost odpovědět a pořádně zatlačit, tak kostky se obrátili proti němu. Vše, co na mě poslal se setkalo s malou úspěšností, a já vkročil do třetího kola bez větších ztrát. Jeho Slaplin poliskal VVčka a dready sundali jednoho contíka. Většina jeho armády ovšem nyní stála přede mnou. Třetí kolo byl masakr. Vše co mohlo, šlo dopředu, jelikož nebylo žádné riziko deep striku. Střelba byla, jak už to na tomto turnaji bylo zvykem, velmi slabá. Close combat šel naopak velmi dobře, každá nehozená kostka byl mrtvý vlk, a je nutno říct, že těch dobrých hodů bylo u Brbly zatraceně málo. V jeho třetím kole sebral to, co zbylo a zatlačil, ovšem s velmi podobným průběhem, jako v kole druhém. Pak už zbývalo jen spočítat body a poklidit modely.

Jako tým jsme urvali další vítezství a katapultovalo nás to na první stůl, kde jsme měli čelit polskému superstar týmu. Před tím bylo ovšem potřeba se pořádně napít a trošku vyspat. Přijměte moji omluvu za fotky. Org fotil jako lama, a já byl příliš mimo na dokumentování čehokoli.

Do posledního dne turnaje jsme vkročili s velkým očekáváním. Bylo jasný, že nás čeká nejtěžší hra celého turnaje.

Scorched Earth – Marcin Surma – Team Polacks – Adeptus Mechanicus – 49/42 (11/9)

Proti těmto pánům nebylo možné najít rozumnou taktiku, ale jak Lukáš, tak Kostěj napárovali vše nejlíp, jak jen to šlo. Dostal jsem Admech, a jelikož mě tato zkušenost čekala poprvé, tak jsem vstupoval do hry celkem optimisticky. To se změnilo v okamžiku, kde jsem zjistil, že proti mně stojí čtyři retardla, dvacka vanguardu a rangeru, patnáct infiltratoru, deset ruststalkeru a čtyři kuřata. To podpořenou celou plejádou charakterů, které umocňuje tuto armádu. Na turnaji bylo ještě pár house rule, které tuto armádu jen zesilovaly, a já na sucho polkl. O výhře se nedalo bavit, tady jsem reálně neměl šanci, jediná východisko bylo, nasbírat body v prvních třech kolech, dokud mám nějaké modely. V ideálním scénáři nachystat protivníkovy pár horkých chvil, aby vyplácal čas přemýšlením a došel mu čas. Jeho armáda měla reálně tolik výstřelu a tolik pohybu a boje, že dotace hodiny a půl nemohla stačit.

Vzal jsem si svoji klasiku, Oath, Banery a Stranglehold. Co šlo jsem rozmístil před jeho deploy, abych mohl okamžitě zaútočit, a jen contiky a VVčka jsem postavil za ruiny.

Tentokrát jsem chtěl jít první, nebyla šance čerpat výhod z posledního kola, a vyšlo to, šel jsem první. Eliminátoři a Infiltátoři naběhli a natáhli na sebe, co šlo. Contici se roztáhli na obě strany hlavní ruiny, aby dobře viděli. VVečka se roztáhli tak, aby jednu jednotku nemohli bombit dvě retardla. Moc jsem toho neudělal, ale byl jsem všude, měl jsem čtyři objectivy a čtyři banery. Marcin měl skvělé kolo, a usmažil dobrou třetinu mojí armády, roztáhl se po celé mapě a vypadal spokojeně. Každopádně na jeho hodinách bylo už jen 35 minut a to bylo dobré znamení. V druhém kole jsem do něj pustil druhou vlnu, VVčka, contíci a charaktery. Vše co mohlo se okamžitě nalepilo na jeho modely. Letadla jsem záměrně ignoroval, to byla ztráta mého času, ale i jeho a to jsem nechtěl – jen ať si s tím hýbe a střílí. Zabral jsem pět objectivů a držel ho na nízkých bodech. Jeho druhé kolo byl naprostý masakr. Zůstali mi Inckové za ruinou, jedni VV v deepu, speeder a eliminátoři. V pořádku, na jedno kolo víc nepotřebuju, na jeho hodinách je 7 minut. Ve třetím kole jsem skočil na prostředek pro Oath, znovu obejmul všechny modely, co mohli dělat ROT a nechal mu na primárkách jen deset bodů. Ve třetím kole se prakticky ani nepohnul, shodil mi jednu vlajku a sejmul vše krom eliminátorů v prostředku. Jejich save +1 v coveru, a CP na -1 na hit a transku ustáli víc, než celá moje armáda dohromady. Vyhrál jsem nakonec o 7 bodů, s 33 body na stole. I takový může někdy WH být.

Je potřeba dodat, že i když byl Marcin slušný hráč, jeho stav modelů a paintu byl naprosto nepřijatelný. Letadla se rozpadala při pouhém pohledu. Na modelech bylo čmrknuto třemi barvami a podstavce vypadaly jako by se na ně někdo vyzvracel. Když si vzpomenu, jak Sabre a ostatní malovali po nocích, aby měli full paint, a tak mi z toho bylo smutno.

Nakonec jsme dostali klepec. Nedali jsme sice polákům nic zadarmo, ale nestačilo to. Na bednu to už nebude, ale jdeme se poprat o slušné místo v horní polovině žebříčku. Do poslední bitvy jsem šel s tím, že už nebude třeba to hrotit. To ovšem vcelku rychle změnila informace, že v individuálu figuruju v první pětce. Dokonce bych mohl donést domů best in faction, na prvního DA mně chyběli 2 body. Takže nabrousit rotomeče a jde se na to.

Surround & Destroy – Peter Peer – Goldständer- Harlequin – 94/53 (18/2)

Peter měl asi jedinou armádu, která byla rychlejší než moje. Harloši spolu s Incarnem. Jediné co bylo šílenější než jeho modely, byla jeho barva vlasů. Tříbarevné combo – paráda. S jeho armády jsem měl tichý respekt, viděl jsem na YT jak řádili na konci osmičky a na začátku devítky. Peter měl v listu Shadowseera, Troup Mastra, pětku Troopu, čtyři transporty, dvoje biky a šaška ze sniperkou. Solidní sebranka spolu s Incarnem měl v rukávu velkou hromadu triků, stejně jako já.

Vzal jsem si klasickou trojici oblíbených secundárek a rozestavil se velmi defenzivně. Nechtěl jsem nic uspěchat a hrát reakčně. Osud tomu ovšem nechtěl a já opět vyfasoval první kolo a musel přehodnotit celou taktiku. Bylo jasný, že pokud budu pasivní, tak nestihnu nasbírat body. Na jedno křídlo jsem poslal dva contíky jako návnadu a třetí stal nachystaný za rohem jako odpověď. Stejně tak jsem poslal dopředu eliminátory a jedny VVčka. Pokud bude Peter chtít střed, bude muset pořádně stříhat ušima. On sežral návnadu, udici a málem i rybáře. Biky sundaly eliminátory, troupy jednoho contika, druhý zůstal stát na životě a VVčka dostali taky zabrat. Nebylo to špatné, ale nebylo to dost a Peter asi dost litoval, že druhé biky nechal v deep striku. V druhém kole jsem se roztáhl po celé mapě. Ve střelbě otevřel dva transporty a většinu osádky následně zařízl. Vytuněná pětka VVček uspala první pětku biků, a nebýt Incarna, tak bych vzal i jeho Home chráněný jen Shadowseerkou. Perfektní kolo. Peter koukal a nemohl uvěřit, že jsem piloval tak, abych jeho biky museli dojít až za ruiny, a nemohli mě tak ohrozit. Jeho druhé kolo celé situaci moc nepomohlo, už nebyl ani zdaleka tak rychlí, a kromě Incarna a Troup mastera se elfíci od power armoru pěkně odráželi. Ve třetím kole jsem pobil vše co běhalo okolo tak, aby zůstali jen chary a pár troupu. Kontroloval jsem hru a poslední dvě kola byla už jen formalita. O výsledku bylo rozhodnuto.

Toto kolo nám jako týmu nakonec uteklo taky o pár bodů a uhnízdili jsme se pohodlně na 7 místě hned pod klukama z Rubikonu. Toho DA jsem přeskočil a skončil jako best in faction a 4 hráč v individuálním skórování. Stal jsem tam, unavenej, polámanej a strašně hrdej. Na sebe, na Kostěje, Snoopyho a Sabreho. Byl to fenomenální zážitek. Vše šlapalo, jak mělo od organizace, terény, komunita, prostředí až po drobnosti jako dostatečný přísun kávy a vody. Už jsem zahlédl, že se chystá na příští jaro další akce, takže můžu jen doporučit. Díky za přečtení, ať se daří.                                         

Atlant