Kitbash Vindicare Assasina 962021
Den začal jako každý jiný. Tzluv vstal, vzal si věci do práce, snídani a vyrazil z ubikace. Jakožto operátor nákladní dopravy si mohl dovolit bydlet ve vlastním pokoji na povrchu planety. Obecně mít pokoj sám pro sebe si nemohl dovolit jen tak někdo. Tzluv si samozřejmě neuvědomoval, v jak obrovském komfortu žije, když je na planetě se stále dýchatelnou atmosférou a nežije v úlovém městě. Vlastnit svůj vlastní pokoj, kam se vejde postel a záchod, je oddělen od ní dveřma, bylo na planetě s kodovým označením S46-62 luxus střední třídy. Když vyšel do ulice, tak byl lehce překvapen, jak málo se venku pohybuje lidí. Podíval se na ruku, aby zjistil čas, jestli nejde moc pozdě nebo brzy. Zjistil však, že si je zapomněl. Vrátil se na svůj byt a vzal si je. Když byl v tom, podíval se rovnou do kalendáře, co že je to za den. Pak vyrazil do práce. Po cestě lehce klel, protože věděl, že dojde pozdě. Před rokem zvolený, nový nejvyšší kněz, měl dnes proslov k lidu. Za takových podmínek nejezdila doprava a tak musel do práce pěšky. Nákladu se to samozřejmě netýkalo, ale pracovníci museli mít puštěný zvukový přenos z náměstí, aby alespoň slyšeli slova „Císařova proroka“. Za poslední rok se toho mnoho změnilo. Tzluv Boha Císaře miloval a každý den jej prosil za blaho lidstva a konec válek. Co ovšem zcela odmítal bylo, když mu někdo kecá do práce a narušuje nákladní dopravu. Císař neCísař, nákladní vznášedla a lodě musí létat v předem stanovené časy, jinak dochází ke kolizím a stávkám výroby. Takže ať si papaláši lítají jak potřebují, když to nezavazí nákladní dopravě. Vrostl také počet odvodů do Gardy, ať už se jí říkalo jak chtělo, lidé se víc modlili a byly organizovány obří společné motlidby k Císaři a jeho „prorokovi“, začaly stavby nových chrámů a vzrostla výroba zbraní. Tzluv nechápal tyto změny a onoho samozvaného „proroka Císařova“ nenáviděl, viníc jej za všechny nové změny a nařízení. Guvernér mu samozřejmě zobal z ruky. Aby taky ne, když díky němu měl mnohem větší armádu a klidnější lid. Tzluv vlastně byl po chvilce přemýšlení vlastně rád, že si dnes zapomněl hodinky a tak nemusel teď v práci poslouchat toho obtloustlého budižkničemu. V klidu si kráčel prázdnou ulicí a pískal si.
V pauze mezi písničkami a hlavně na vydýchání uslyšel Tzluv zvláštní zvuk. Přišel mu neskutečně vzdálený. Jakoby blok nebo dva daleko spadlo něco velkého a těžkého na zem, ale pak to bylo nějakým záhadným způsobem utišeno … bez dozvuku, bez ozvěny. Pak to uslyšel znova. Zastavil se a začal koukat kolem sebe. „Co u Císaře může být?!?“ pomyslel si. V mžiku oka se ze střechy směrem, kterým Tzluv šel, spustil jakýsi černý flek, který jakoby se vlnil. Nešlo na něj zaostřit pohled. Ta … věc se pohybovala neskutečnou rychlostí pryč směrem z centra, tedy k Tzluvovi. Více než že by to viděl, měl Tzluv pocit, že se to na něj podívalo. Pocítil hroznou úzkost. S drkotajícími zuby spustil modlitbu za ochranu sebe a svých blízkých. „Bože všemohoucí Císaři, chraň m…“.
Z ničeho nic jej opustila veškerá kontrola. Opustila ho i veškerá bolest z nepohodlné postele, stres z řízení provozu. Opustilo ho všechno. Cítil se nekonečně lehký. Vznášel se nicotou a nic necítil. Bylo to zvláštně uklidňující. Stejně rychle jako předím došlo ke změně cítil, jak se k němu něco blíží. Chladného, zlého odporného… . Až v ten moment mu opravdu došlo, že nic nevidí, necítí a nemá žádné končetiny. Že není. Veškerou svou mentální kapacitu upřel ke svému idolu, k dokonalosti a k ochránci lidstva, k Bohu Císaři. Nemohl se modlit, protože neměl ústa ani jazyk, kterými by mohl modlitby formulovat. Ovšem i jeho pouhá myšlenka stačila. Pocítil na sobě hřejivé příjemné teplo. Neměl oči, ale stejně byl ozářen nekonečným jasem zlomku Jeho přítomnosti. Pak duše věrného služebníka byla absorbována svým pánem. Tzluv se nikdy nedozvěděl, co ho zabilo. Asi by ho potěšilo, že to jen pár vteřin před ním zabilo dvě jím nejnenáviděnějších osoby na planetě. Ale to se taky nikdy nedozvěděl.
„Lorde Inkvizitore, agent 962021 hlásí úspěch a žádá vyzvednutí.“ řekl spojovací důstojník na můstku vesmírné lodi Svátost Malhinu. „Jsem vždy rád, když si nemusím špinit ruce. Nicméně v tomto sektoru ještě nějaký čas zůstanu, abych se ujistil, že sémě Zla nezakořenilo. Obávám se, že 962021 se ještě bude hodit …“.
