Caminus campaign: Ending
Vzhledem ke všeobecné destrukci poslední fáze kampaně, bylo obtížné sehnat hodnověrné svědky nebo záznamy. Civilní populace Caminu trpěla jako nikdy předtím. Lidé byli proměněni na morové zombie nebo zabíjeni při bojových akcích Astartes. Nenávist a zuřivost, s jakou se do sebe pustily obě strany, se odrážena na míře vedlejších škod. Dokonce ani přeživší členové caminské nobility mi v této otázce nebyli moc k užitku. Mé pátrání mě zavedlo na Kar Duniash, pevnostní svět a nově zřízenou základnu sektorové flotily reformovaného Imperiálního námořnictva. Zde jsem v místních, také nově založených archivech, našel informace a data o akcích loajalistů během znovudobývání soustavy. Nicméně jejich objem a kvalita nebyla dostatečná a mě tak zbývala pouze jediná možnost.
Terra, trůnní svět lidského Impéria, se, spolu s celou Sluneční soustavou, stále ještě vzpamatovávala z rozhodujícího střetnutí mezi Loajalisty a zrádci odpadlého Vojevůjdce. Míra destrukce byla ještě několikanásobně větší, než jsem viděl v soustavě Caminu. Jako diplomat a učenec jsem měl jedinečnou příležitost vidět Palác v jeho plné nádheře a velkoleposti před vypuknutím kacířství. Přestože měl při odstraňování škod po obléhání Terry prioritu, stopy apokalypsy nešly dost dobře zakrýt. Nicméně archivy, ukryté stovky stovky metrů nebo celé kilometry pod zemí v základně himalájského masivu, byly téměř nedotčené. Musel jsem použít celou váhu mojí dosavadní kariéry a svých kontaktů v Administratu, abych se dostal k patřičným záznamům, ale povedlo se to. Následovaly týdny plodného bádání, neboť jsem se dostal k patřičným zprávám a videozáznamům pořízenými členy legií Astartes.
Jakmile síly loajalistů prorazily obrannou linii Horových sil přímo v Deimosu, rozjela se už dříve připravovaná evakuace. Vzhledem k dlouhodobé disintegraci Vojevůdcovy armády, ji prováděli už jenom Pánové Noci a Železní Válečníci velkokompanie dříve zabitého Grimmarwa. Ostatní velitelé buďto od společného cíle odpadli už dříve, nebo se rovnou přidali na stranu warpové entity používající Computreovo tělo. Legionáři těchto dvou legií ale nejdříve vyrabovali vše, co mohli, a podminovali veškerou strategickou a průmyslovou infrastrukturu. Jakmile loajalisté zkonsolidovali situaci ve svém průlomu, vyslali síly dvěma směry. Mechanizovaná kompanie Železných Pěstí spolu za podpory spojeneckých automatonů Mechanica zaútočila na evakuující se zrádcovské Astartes. Ve videozáznamech jde vidět zoufalou obranu na přistávacích zónách a snahu dostat z planety co nejvíce vojáků a materiálu. Měsíce nashromážděné nenávisti daly průchod hořkému boji o život na jedné straně a na druhé straně chladné a systematické zuřivosti. Řetěz evakuačních letů byl během útoku narušen a ve chvíli, kdy ztráty na Storm Eaglech začaly narůstat, byla evakuace ukončena. Zrádcovský zadní voj bojoval svůj poslední boj, než byl přečíslen a zcela zničen. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na svůj útěk z Caminu IV, na zmatek a chaos a snahu zrádců pozabíjet všechny, kteří nesouhlasili s převratem a zabitím guvernéra Iasta Kerna. Před očima mi proběhly výjevy z hektické evakuace diplomatů z Terry a loajalistické legionáře, kteří nám svým posledním zoufalým bojem dávali čas, aby se co nejvíc informací dostalo zpátky na Terru k Regentovi Trůnu. I jedna smrt téhle špíny je za to málo, ale je to lepší, než nic. Nicméně jsem odběhl od tématu. Přesná rekonstrukce událostí na přistávací zóně se dala vytvořit poměrně dobře, vzhledem k přístupným záznamům druhé strany, extrahovaných po bitvě z helem padlých.
Větší část loajalistů, sestávající se z normální a těžké legionářské pěchoty a podpůrných kráčedel se vydala do hlubin Úlu, aby tam vypálila centrum epidemie, která pomalu stravovala systém Caminu. Skládala se z Krvavých Andělů, jejichž kompanie prošla celou kampaní od prvních bojů ve vnějším systému a skupiny Temných Andělů, která byla označena jako “Řád Taraxacum”. (Interní pozn. – zjistit z dostupných informací co nejvíce o organizační struktuře Temných Andělů.) Tato rota byla totiž podle dalších zpráv zodpovědná za vypálení Caminu II a další trestné akce s nadstandardními vedlejšími škodami za použití zakázaných biochemických a radioaktivních zbraní a jednotek tzv. “Ničitelů”. Podpůrný element tvořila malá elitní jednotka Imperiálních Pěstí s důstojníkem Henrikem Saxem. V rámci celé kampaně šlo o dobře zmapované útvary. Nicméně hlavní prim hrála rota označovaná v dotyčných záznamech jako “Kompanie 666”. Jejich vlastní záznamy nebyly vůbec v archivu k dispozici. Záznamy ostatních účastníků bitvy ukazovaly příslušníky legie Stráže Smrti (Interní pozn. č. 2 – místo obvyklé insignie Stráže Smrti – lebky – jde na záznamu vidět stylizované “I” Malcadora Sigillity. Pak je jasné, proč o těchto loajalistech z odpadlé legie nejde v dostupných zdrojích najít vůbec nic a na zbytek nemám tak vysoká oprávnění). Legionáři v bílo-zelených zbrojích pomalu, systematicky a nezdolně drtili za pomocí ženských parií Sesterstva Ticha morové zombie a démonická stvoření, stojící mezi nimi a otylou bytostí na palatinu, která byla příčinou i hnacím motorem celé invaze. Tu na místě podporovali legionáři Šířitelů Slova a Synů Hora, kteří se rozhodli spojit svou přítomnost v soustavě s “Computreem”. Loajalistické síly byly v tomto boji zoufale přečísleny a záznamy ukazovaly zuřivé boje v prostředí Spodního Úlu. Věděly ale, že zde musí uspět, protože jinak bude celý Úl a pak následně celá planeta zamořená démonickou infestací. Systematicky likvidovaly psykery a uzavíraly jednu trhlinu za druhou. Když to “Computreus” viděl, jeho chladná a kalkulující mysl pochopila, že už na bojiště nedokáže přivést dostatek posil, aby zvrátil průběh bitvy ve svůj prospěch. Nebyl hnán lidskými pohnutkami a pojmy jako čest. Jeho partie, kterou rozehrál před desítkami let a kterou trpělivě krok po kroku realizoval, byla rozmetána. Než aby riskovala konfrontaci s pariji Sesterstva, využila warpová entita posledních trhlin v realitě a unikla nazpět do warpu. Nebyla vázána délkou lidského života, a staletí nebo tisíciletí čekání na další šanci pro získání vlastního dominia v realitě pro ni neznamenalo nic.
Jakmile ostatní démoni pochopili, že je jejich věčný pán a vládce opustil, rozhodli se uprchnout také. Zůstaly pouze morové zombie, které ovšem ztratily svého loutkovodiče a ve statisících se bezvládně sesunuly na zem. Bitva o soustavu Caminu byla dobojována, ale jako finální pozdrav zrádců krátce poté vybuchly všechny zaminované industriální objekty. Poslední velký konvoj Vojevůdcových Astartes, který opouštěl soustavu s vyrabovaným materiálem, si prostřílel cestu pryč skrze blokádu lodí Imperiálních pěstí. Během opouštění soustavy dostaly všechny lodě zprávu od velitele Alfa Legie Laconica o sabotáži warpových pohonů. Rychlé kontroly ovšem nic neodhalily a postaveni před volbu přečíslení a zničení, se flotilní kapitáni rozhodli soustavu opustit. Zpráva se ukázala být dezinformací a byl to jenom další dílek do mozaiky chování legie, která jednala naprosto nevypočitatelně nejenom vůči svým nepřátelům, ale také spojencům. Poslední střet vevesmíru se odehrál u třetí planety. Flotila Temných Andělů dostala rozkaz provést Exterminatus, nicméně byla odražena loděmi Synů Hora a nedokázala se dostat na patřičné koordináty na nízké orbitě. Pro Vojevůdcovy Astartes u to ale bylo Pyrrhovo vítězství – krátce poté se jejich démonický pakt rozpadl, když se druhá strana rozhodla opustit tuto realitu. Nezbylo jim tedy nic jiného, než spolu se zbytky flotily Šířitelů Slova minimalizovat emise, driftovat do asteroidového pásu a poté se vzdálit ze soustavy. S jejich pozemními silami na Caminu IV totiž ztratily obě legie kontakt – kapitáni lodí nevěděli, že ve finální střetnutí stanuly po boku “Computrea” a byly poraženy. V soustavě už nešlo nic získat, pouze tratit.
Silám Loajalistů se tak povedlo získat soustavu zpátky pro Trůn, nicméně za cenu její totální destrukce. Většina populace a skoro veškeré industriální kapacity se staly obětí konfliktu. Soustavu nešlo efektivně bránit – naštěstí pro Loajalisty už byla většina Vojevůdcovy armády pryč z Port Maw v pomalém postupu na Terru a nikdo nepomýšlel posílat flotilní svazek na dobytí nyní bezcenného systému.
V něm začaly bolestné roky obnovy, při níž zemřeli další milióny obyvatel Caminu IV následkem podvýživy nebo špatných hygienických podmínek. Caminus III ušel sice Exterminatu, ale produkce potravin padla z valné části za oběť konfliktu nebo následným nemocem z všudypřítomných rozkládacích se těl.
Jak už to tak bývá, hlavní viníci tohoto stavu, zkorumpovaná a zdegenerovaná Caminská nobilita, z větší části svému trestu unikla tím, že na poslední chvíli opět změnila strany konfliktu. Bylo třeba najít nějaké obětní beránky pro určitou škálu větších nebo lehčích trestů, nicméně jako vrstva nebyla nějak šířeji penalizována. Na guvernérské křeslo byl dosazen Octavius Kern, který od začátku pomáhal loajalistickým silám znalostí bezpečnostních protokolů obrany soustavy a jeho pravou rukou se stal Cornu Gupnis. Tomu se povedlo projít peklem pozemních bojů a zůstat naživu. Před oběma dvěma stál olbřímí úkol rekonstrukce soustavy z popela, do které ji uvrhl právě skončený konflikt. Jakmile byly dočištěny poslední zbytky odporu a situace alespoň v základu konsolidována, na místě zůstal pouze malý počet Imperiálních Pěstí. Zbytek loajalistických sil se vydal na dlouhou cestu do soustavy Beta Garmon, kde byl převelen buď na zpevnění obrany Solárního systému, nebo se zpomalení Vojevůdcovy armády při jejím postupu na Trůnní svět. Přestože tedy byly vítězi, stalo se to za cenu totálního zničení výrobních a lidských kapacit soustavy. Svůj hlavní úkol splnily pouze částečně. Zrcadlově k tomu to nebyla úplná prohra pro Vojevůdcovu stranu. Obrovské loděnice a mamutí výrobní kapacity soustavy dokázaly měsíce opravovat lodě, které by jinak zůstaly nepoužitelnými vraky. Zároveň s tím soustavu úspěšně opustily v několika konvojích desítky milionů tun válečného materiálu a zásob – ne všechny se totiž povedlo v uprostřed bitev o prostor a orbity planet zachytit. Velmi častý obrázek v temných dobách Horova kacířství, kdy byly celé soustavy sežehnuty válkou a nemilosrdným běsněním gigantů v energo-zbrojích a ani jedna strana si nemohla nárokovat úplné vítězství nebo úplnou porážku oponenta.
Do soustavy jsem osobně přiletěl až po skončení obléhání Terry. Útěkem na Terru po atentátu na Iacta Kerna pro nás totiž diplomatická práce neskončila. Odevzdali jsme data a reporty, abychom následně byli vysláni na další světy, kde byla ještě šance, že se guvernéři nepřidají k Vojevůdci okamžitě. Většina z těchto misí byla úspěšnější, než ta na Caminus. Vzhledem k warpovým bouřím, které efektivně rozsekly Impérium na několik části, nás naše úkoly zavedly do periférních systémů Segmentu Solar, kde každá imperiální planeta znamenala potenciální posílení obrany Trůnního světa. Mise trvala do skončení Obléhání Terry. Po porážce Vojevůdce a jeho Astartes v Slunečním systému se globální iniciativy války chopili Loajalisté a já mohl konečně odcestovat do své domovské soustavy. Ta se pořád vzpamatovávala z ničivého konfliktu, který se jí přehnal. Za těch několik temných let Horova kacířství jsem navštívil mnohé soustavy spálené konfliktem na prach, ale vidět takto místa, kde jsem vyrůstal a která mě formovala, bylo pro mě devastující. Dokonce ještě horší, než pohled na zničenou Terru. Jakmile mi to moje pracovní vytížení dovolilo, začal jsem sbírat zdroje a sepisovat historii konfliktu v soustavě. Částečně jako osobní terapii, částečně kvůli tomu, aby nebyla zapomenuta. Tento poslední úkol je nyní po letech práce hotov a já mohu s klidným svědomím zbytek svého života odpočívat.
