Bitva o trestaneckou kolonii

V galaxii se v jedinou chvíli děje tolik hrůz najednou, že jeden výkřik navíc v tom lomozu zcela zanikne.

Citlivý psyker zvládne vycítit utrpení spřízněné duše na kilometry daleko. Zkušený kat dokáže koordinovaným mučením skupiny citlivých vyvolat bolehlav astropatům na stovky tisíc kilometrů.

Ale krysy vycítí smrtelný strach svých družek na celé kilometry daleko. Krysí král. Spletenec umučených zvířat. Viktoriánští psi stažení a upalovaní zaživa. Zvíře na druhém konci budovy bude vědět. Bude se třást strachy, zvracet a chtít prchnout.

Lapené.

Bezmocné.

Jako vězni v hořícím vězení.

Ó ano, bratři, vytvořili jste děsivé pandemonium lidského strachu…

*

Mordath Akash, první mezi Apatykáři Kumpanie Caminus VIII. Legie Pánů noci, Primus medicae praetora Sae´Lyvana nebyl známý tím, že by snadno podléhal vrtochům a nechal se odvézt od svých povinností. Jeho úkol byl prostý a přesto životně důležitý pro další přežití a funkčnost Kumpanie. Byl sběrač. Sbíral mladé muže. Ve správném věku a fyzické kondici byli vhodnou surovinou pro soukolí Horovy velké občanské války. Každý jeden z nich v sobě nesl potenciál zaplnit hrozivě rychle vznikající mezery v legionářských řadách.

Jeden tisíc si praetor poručil.

Jeden tisíc jich dostane.

Škoda, že jich už nebude víc, protože zbytek uhoří ve phosphexovém pekle.

*

Výsadek I. legie byl centrálně hlášen s dostatečným předstihem, bohužel se proti němu nedalo nic podniknout. Vězeňské a důlní komplexy na povrchu Caminu II byly konstruovány tak, aby udržely lidskou sílu uvnitř. Ne aby zabránily legiím Astartes přistát na povrchu a komplexy si prostě vzít. Přesně toho před šesti cykly využil i primus medicae Akash. Žádná protivzdušná obrana. Jen pozemní protitankové zátarasy a ty stejně smazala s povrchu přípravná palba z dalekonosných děl a Ničitelé I. legie následně celý okolní povrch zapálili phosphexovými bombami, takže se ani termovize ve strážních věžích neměla čeho chytit.

Aby měl ještě pár hodin klid na práci, umístil Akash jednotku dalekonosných laserových kanonů ke střílnám vnitřního bunkru komplexu C-II-S-1-2 s očekáváním že na nějakou dobu zdrží přibližující se hradbu černého Andělského pancíře. Sám se věnoval urychlené selekci vhodných mladíků tísnících se v jídelnách a celách podzemní části vězeňského komplexu. V ostatních instalacích tou dobou již probíhal urychlený přesun a nakládka nových těl do malých orbitálních transportérů. Křiku z přilehlých chodeb si Akash nevšímal. Byl součástí celkové strategie. Spolupracující populace byla ušetřena přítomnosti Pánů noci. Rebelující populace potřebovala pocítit bič než byla cestou strachu přivedena ke skutečné porobě a loajalitě. Trestanci, kteří budou použiti jako živá vlna ke zdržení útočníků musí být okamžitě vystrašeni k smrti a přesvědčeni že to, co je čeká v zádech je horší než to, čemu čelí zepředu. Byť by to měly být plíživé plameny phosphexu. Další agonický křik a chroptění. Křupání kostí a mlaskání rozmazávaného masa. Jeho hoši jsou profesionálové. Do „poslední večeře“, jak tomu Mordath Akash říkal, přidali trestancům určeným ke zdržení útočících Andělů i malé množství halucinogenu, které z nich na chvíli učiní nemyslící zombie ovládané násilným instinktem přežít. A pak jim ještě zapálí za zády celý komplex. Bude to hrubé, ale ztráty budou minimální a efektivita tak vysoká, jak se za improvizovaných podmínek dá realisticky očekávat. On sám z planety unikne, samozřejmě. Většina jeho chlapců a budoucích rekrutů také. Teď se ještě chvíli soustředit…

*

Řetězec jeho myšlenek najednou přerval výbuch, který otřásl celým prostorem. Ze stropu se sesypaly menší množství uvolněného betonu. Bzučící světla se rozkolíbala na vytrhaných drátech a párkrát zablikala, než docela zhasnula. Dobrotivá temnoto, procedil První mezi Apatykáři mezi zuby. Takže tím asi moje práce tady skončila. První legie je tu se vší parádou. Protitankové družstvo na povrchu se nehlásilo. Mordant Akash neměl žádné iluze o tom, proč tomu tak může být. Celé přízemí je pravděpodobně už teď jednou doutnající ruinou a jeho muži jsou po smrti. Podle předběžných odhadů mohou do pár minut očekávat příjezd těžkého pancíře. Tmu okolo prosvítilo několik zášlehů plamenometů a o něco méně agresivních paprsků z taktických svítilen. Štěstí, že jeho osobní ochranka nejsou úplní pitomci a napadlo je, že panikařící rekruti, kteří ušlapou sami sebe v neosvětleném podzemí, budou Legii k ničemu. Do voxu vydal pokyn. Pokročme k dalšímu bodu evakuačního plánu. Odpovědí mu okamžitě byly rozkazy a výkřiky doprovázené strkáním, kopáním a hrubějšími prostředky, kterými jeho muži urychleně provedli vyselektované mladíky skrumáží z cel a chodbami hlouběji do podzemí. Tam, na druhé straně, na ně již čekají připravené transportéry. Otázkou zůstává, kolik jich pochod přežije…

*

Útok na komplex C-II-S-1-2 stejně jako na mnoho jiných podobných komplexů věznic a trestaneckých důlních kolonií na Caminu II byl naplánován narychlo a postrádal něco z finesy, kterou by si snaha podmanit si důležité centrum těžby základních nerostů a stabilizovat velké populační centrum s potenciálně militarizovatelnou populací snad vyžadovaly. Za to ale nepostrádal dynamiku a brutalitu tak typickou pro největší kampaně vedené Lionovými syny. Výsadek těžké techniky a podpůrných pěchotních jednotek se obešel pro tentokrát bez přípravného orbitálního bombardování. Přeci jen konečným cílem bylo planety se zmocnit, nikoli ji definitivně zničit. Ihned po výsadku však dělostřelecké prvky v sestavě První legie zahájily ostřelování celého prostoru útoku phosphexovými granáty a ačkoli toto zanechalo většinu anorganických staveb na povrchu planety víceméně funkční, tak jakákoli živá síla byla během několika desítek minut bolestivě proměněna na popelavou břečku bublající vysoce hořlavými plyny. V horku Caminu II navíc tato jezírka toxické kaše často podléhala samovolně sekundárnímu vzplanutí a velká část povrchu pouště se tak proměnila v černé hořící a čoudící inferno, skrz které se hnaly obří tankové kolosy Temných andělů. Útočili pod velením Křídla Hrůzy – řádu uvnitř legie, který se na toxickou a biochemickou válku specializoval. Tady nešlo pouze o to, zvítězit za každou cenu. Tady chtěl velící praetor vyslat Zrádcům zprávu. Na dialog je pozdě. Připravte se zadusit obsahem vlastních rozpouštějících se plic, zatímco vaše tělo shoří.

*

Celá bitva o povrch Caminu II je v historickém popisu zaznamenána jako zcela zmatený asymetrický konflikt. První legie měla od začátku převahu v množství nasazené techniky a v její organizaci. Na povrchu planety se tou dobou celkově nacházelo pouze několik průlomových družstev Pánů noci, zajišťujících ochranu přítomnému důstojníkovi, kterým ani nebyl skutečný bojový velitel. Pouze – a to bylo ještě horší – primus medicae. Muž zodpovědný za zdravotní stav kontingentu VIII. legie a zejména rekrutování nových branců a výcvik a přeměnu nových astartes z mladých hochů, které Páni noci unášeli po celém systému. Pokud by byl ztracen, pak VIII. legie z velké části přišla o možnost doplňovat mezery ve svých řadách a dříve či později by se z konfliktu musela stáhnout, čímž by dále oslabila už tak vratkou pozici Horových armád. Takže Zatímco Temní andělé na Caminus II pronikli s cílem dobývat, jediným strategickým cílem Osmé bylo dostat z planety co nejrychleji co nejvíce živých těl a bezpečně evakuovat Prima medicae Mordanta Akashe. Proto se v první hodině útoku útočníci nesetkali s prakticky žádným odporem. Čím víc se blížili k nízkým železobetonovým budovám dolů a věznic, tím víc bylo jasné, že tady k žádné velké srážce dvou mocných stran nedojde. Pak ze srdce hor nepříliš vzdálených od obydlených komplexů začaly startovat desítky malých lodí. A jak jejich zářící tečky stoupaly řídkým horkým vzduchem, nebe se rozsvítilo množstvím zářících bodů a mezi útočící tanky jako kladiva dopadly výsadkové kapsle, obsahující smrtící náklad. Temní andělé nakonec svoji bitvu měli dostat, ačkoli málokdo tušil, že cílem celé operace není nic víc, než koupit Primovi medicae nutné minuty na to, aby se s poslední várkou vhodných trestanců dostal tunely k poslednímu čekajícímu transportu a bezpečně opustil planetu. Kapsle totiž dopadly jen na jednom místě celé planety. Právě před vězeňským komplexem C-II-S-1-2.

*

Probudilo ho hřejivé teplo. Protékalo jeho rozbitým tělem od jícnového přívodu a centrálních kardiálních kanyl až po desítky hadiček odvádějících zplodiny pryč… Teplo jej zavalilo jako příliv na mělčinách splaškového moře pod Albionem na Terře. Z krásného snu ho vytrhl proud strategických informací a taktických pokynů, které vtrhly do jeho bdícího vědomí a vypudily všechny vzpomínky a krásné imaginace. Teplo a pocit domova okamžitě nahradil klaustrofobický chlad sarkofágu a modrozelený přísvit jeho osobního jezírka života. Vykřikl hrůzou, bolestí a zlostí. Před jeho zraky desítky drobounkých postaviček v tmavomodrých a černých uniformách ustoupily a krčily se, třesoucí se v rozích rozlehlé místnosti. Všude pára, kouř, na podlaze rozlité oleje. Na stropě červeně blikající výstražné světlo. Sserg Far udělal první nemotorný krok vpřed. Jediná postava neuhnula před jeho spalujícím pohledem. Kostlivá bytost z chromu a krvavě rudého pogumovaného plátna mu nehnutě hleděla do očí. Technomág. Vzpomínky se mu vrátily všechny najednou. Bitva, pršící oheň, žíravá bolest, halucinace a smrt. A zmrtvýchvstání v nové podobě. Sserg Far, prastarý, veterán války o Terru, dítě Nočních sluncí z jeskyní pod Leever-pollem, hrdina od Vhnori zařval jako vzteklé zvíře. Tentokrát zlostí. Opět touží zahnat jeho bratry do kouta. Opět má falešná vznešenost triumfovat nad nutnou krutostí. Opět se má střetnout s Anděly. Budiž. Rudá postavička zvládnula uhnout kráčející věci, kterou se Sserg Far stal, jen tak tak. Přetrhané kabely ještě chvíli lily na podlahu svěcené oleje a výživné tekutiny, nebo chrlily do vzduchu oblaka inertních par. Sserg far viděl rudě a jasně. Dnes je den, kdy konečně padne a vezme jich s sebou kolik jen bude moci. Dunící kroky leviatana Osmé legie zamířily k odpalovacímu doku.

*

Průlomové družstvo s primem medicae opouštělo prostory podzemní věznice C-II-S-1-2 pomalejším tempem, než by si Mordant Akash býval přál. Všechny přípravy, kterým se musel před odchodem věnovat, povinnosti plněné na poslední chvíli, improvizovaná opatření, která bylo nutné zorganizovat… To všechno ho stálo drahocenné minuty ale byl si vědom, že bez toho všeho by jeho snažení na planetě mělo jen částečný efekt. A on měl rád, když věci šlapaly podle plánu a jeho muži fungovali jako kolečka v dobře namazaném stroji. Proto teď postupovali pomaleji, než by bylo optimální. Byl si vědom, že zbrklý ústup by je mohl vehnat do léčky připravené nepřítelem, kterému se, podle pict-feedu z bezpečnostních kamer nalinkovaných do jeho taktické přilby, podařilo v prvních minutách proniknout do komplexu mnohem hlouběji, než by čekal. Ke všemu Andělé velmi záhy sabotovali bezpečnostní terminály v celém komplexu a tak teď apatykáři chyběl nejen přehled o tom, kde nepřítel je, ale navíc došlo k nouzovému uzavření některých přechodových vrat a tak na sebe jeho družstvo mohlo kdykoli upoutat nechtěnou pozornost sérií detonací melta-bomb ve stísněných podzemních chodbách.

Šedý zrnitý obraz loveckého módu jeho zorníků zobrazoval záda legionáře před ním. Prach sypající se ze stropu. Ukazatele teploty stouply dávno do hodnot neúnosných pro nechráněného člověka. Patro nad jejich hlavami bylo zcela zjevně celé v plamenech. Zatnul zuby a přinutil se metodicky postupovat vpřed. Žádnou paniku. Obrovská silueta terminátoří zbroje jen tak tak vměstnaná do průsvitu chodby. Najednou rána jako z děla, záblesk a levá stěna zmizela v kouři a ohni. Vzniklým průrazem se jako mravenci dovnitř začaly tlačit postavy v černých zbrojích a v jejich čele se jako na křídlech pomsty hnal muž ozbrojený dvěma pistolemi plivajícími zelenou smrt. Vzduch se okamžitě zaplnil nedýchatelnými plyny a úroveň radiace skokově stoupla. Družstvo Ničitelů vedené Moritathem První legie. V podzemním tunelu. Krása. Prostě krása.

Ale jeho muži zareagovali až překvapivě disciplinovaně. Na seržantův pokyn se štíty srazily do neproniknutelné řady a legionáři spustili na nového nepřítele palbu, zatímco z druhé strany pršela munice stejně intenzivně. Většina projektilů se však jen neškodně svezla se zaškrábáním po keramitových plátech štítů a ohnivé jazyky Ničitelských plamenometů se nebyly schopné přes posílenou zbroj Akashových mužů prožrat. Na seržantův rozkaz družstvo zatlačilo vpřed. Primus medicae přidal svůj díl meltového sykotu ke kakofonii bitvy a jeho pohled zrudl. Příliš dlouho se schovávali ve stínech. Příliš dlouho bojovali jen s obyčejnými lidmi a vyhýbali se skutečnému boji. Vlna adrenalinu a bojových stimulantů zaplavila jeho organizmus a on zařval jako lev.

Výstřel, další mrtvý protivník. Seržant jednou rukou utrhl hlavu Ničiteli, který se s granátem v ruce snažil přelézt štítovou hradbu. Detonace roztrhala dva bratry oděné do půlnoci. Meltové zbraně dělaly v černých postavách díry na šířku pěsti a družstvo tlačilo dál. Několika nepřátelům se podařilo přes hradbu dostat a Mordant Akash se smál, šťastný jako už dlouho ne, když v druhé řadě bojovníků narazili na jeho neproniknutelnou postavu a řetězovou pilu. Kusy těl lítaly kolem a narážely na stěny a na strop a jeho muži postupovali chodbou stále dál. Těžké boty čvachtaly v krvavé břečce, keramitové pláty skřípaly o stěny, dokud žádný nepřítel nezůstal. Nastalé ticho bylo ohlušující.

Hradba, obranná formace, odchod za pět minut, štěkl primus medicae do interkomu a přeživší muži rozkaz okamžitě vykonali. Hodní kluci, pomyslel si.

A teď rychle. Po tom masakru na povrchu bude ve svatyni chybět spousta legionářského sémě, které již nebude možné sklidit. Takže si budou muset vystačit s tím, co mají.

I kdyby to nemělo být sémě synů Osmé legie.

Zabořil pilu do krku prvního padlého ničitele a spustil extrakční protokol svého narthecia…

*

Důvod, proč podpůrný výsadek Pánů noci na Caminu II přišel z taktického hlediska prostě pozdě, se nikdy nepodařilo zjistit. Teoretici předpokládají, že útok První legie byl tak dobře organizovaný a proběhl tak rychle, že odpalovací důstojník na orbitě jednoduše špatně odhadl správný moment. Techničtěji zaměření komentátoři zase upozornili na to, že součástí výsadku byl i prastarý leviathan a že proces jeho probuzení se mohl zkomplikovat a pozdržet čas výsadku o cenné minuty, které se nakonec ukázaly jako klíčové. Ať tak či tak, výsledek byl stejný, jako kdyby na můstku v tu chvíli u ovládací konzole stáli dva Shakespearovi hrobníci a filozofovali nad osudem zpráchnivělé lebky, zatímco ideální čas odpalu minul a rudé tlačítko zůstalo stále neaktivované… Osmá legie prostě dopadla pozdě a bitvu o C-II-S-1-2 už nemohla žádným úskokem vyhrát.

*

Ohlušující vřískot decelerace a hučení generátoru antigravitačního pole ukončil náraz, který by jakéhokoli nechráněného tvora rozmačkal na homogenní kaši na dně výsadkové kapsle. Leviathan není nechráněný tvor. Vpravdě už vůbec není tvor, ale válečný stroj.

Zaduní výbuch kapslí odpalujících výsadková vrata a do kapsle se vevalí kouřící žhavý vzduch. Sserg Far vykročil ze svého ochranného kokonu do otevřeného prostoru. Všude kolem něj dopadaly další kapsle, potáceli se z nich jeho bratři v tmavomodré a snažili se v tom chaosu co nejrychleji zorientovat. Něco se strašně pokazilo. Místo aby dopadli na linii mezi útočícími tanky a vězeňským komplexem, ocitli se za hradbou tanků, která už doslova vjížděla do vnitřního perimetru trestanecké kolonie. Nebylo nic, čím by jejich postup ještě mohli zpomalit. Frenetické hlášení seržantů ostatních družstev vypovídalo o zoufalé snaze prostřílet se řadami vyloděné protivníkovy pěchoty a sami nezemřít strašnou smrtí ve phosphexových plamenech. Ani jedno se jeho bratrům příliš nedařilo. Celý povrch planety, zdá se, hořel. První taktické družstvo ve spolupráci s Hrůzáky Dva postřílelo nepřítelovy Ničitele aby následně samo zaniklo v modrozeleném ohni. Druhé taktické družstvo se snažilo dostat do relativního bezpečí jedné dosud stojící obranné věže. Hrůzák Jedna uvíznul ve phosphexové bažině a nebyl schopen se z ní vyhrabat kvůli těžkým tankům zasypávajícím okolí těžkou municí. Sserg Far přepnul do Loveckého módu a skrz všudypřítomný kouř zaregistroval nepřítelovo velitelské družstvo zrovna vstupující průlomem do komplexu. V cestě mu stál černý tank s ikonou okřídleného meče. Leviathan začal rozsévat zkázu.

Jediným rozmachem tanku provrtal přívodné kabely motoru důlním vrtákem a vychrlil plamen z těžkého plamenometu. Nenáviděný kus techniky zmizel v kouli bílého ohně.

Andělského Prastarého rozstřílel ještě než k němu stačil doběhnout, ale nepřátelský velitel mu každou sekundou unikal dál a dál. Stroj zařval strašlivou zlobou a skrz trosky se valil dál.

Černé legionáře obsluhující fosfexové rapíry prostě odhrnul z cesty a zasypal je sérií syčících paprsků svého meltového kanónu. Okolí pokropil fosfexovým ohněm a hučením vlastního plamenometu. Díra proražená do obranného bunkru, kterou nenávidění andělé pronikli dovnitř se rozpálila do jasně oranžové. Železobeton explodoval a armování teklo po podlaze jako krev. Nic to ale už nebylo platné. Sserg far, hrdina od Vhnori, stál v průlomu, neschopen pokračovat dál. Selhal. Jeho robotické tělo bylo jednoduše příliš velké, na to, aby mohl vstoupit do budovy. Skoro osm metrů na výšku, téměř tolik na šířku… Neexistoval způsob, jak pokračovat. Se skřípěním kloubů a řevem přetěžovaných servomotorů a v oblaku černého kouře, valícím se ze zádových komínů se stroj-legionář otočil.

Bude tu stát, dokud ho andělé neudolají.

Bude tu stát, dokud nějaký zatracený hrdina nevyřeže jeho chvějící se tělesnou schránku z ocelovo-keramitového sarkofágu a neukončí jeho mizernou existenci.

Bude tu stát, dokud mu nedojde energie.

Bude tu stát, dokud ho legie nevyzvedne a nedopraví zpět na orbitu.

Ale k tomu nedojde.

Sserg Far naposledy pohlédl na hořící nebe, tak nepodobné tomu na Terře, a připravil se na boj.