Atentát na Preceptora Raziela, velitele loyalistů systému Caminus

Šest měsíců, tak dlouho už vedu tuhle kampaň v systému kterej nikdo nezná. Šest dlouhých měsíců se tu bijeme o těch pár planet, uprostřed ničeho. Kéž by tu byl Admirál-Preceptor Ignaldus, pomyslel si Raziel už asi posté. Jediné co mi stihl předat byl obsah pár kogitátorů s jeho záznamy. Ale nyní si byl téměř jistý, že odhalil, co se skrývá za slovy, která zahalovala lokaci svatyně řádu Taracaxum. Kdo by si býval byl pomyslel, že by se vchod mohl skývat za sochou jednoho z bratranců vlků. A přesto, dávalo to smysl, je to místo, které většina temných andělů zkoumat nebude, jemu samotnému to trvalo šest měsíců než získal tušení, co by ta slova mohla znamenat, navíc vlci a andělé už byli nějakou dobu rozhádaní, což jen pomáhalo situaci. Raziel kráčel chodbami Zřídla, bojová bárka, která už posledních šest měsíců procházela intenzivními opravami a sloužila jako centrum operací andělů. Nyní nastal čas, aby nepřátelé poznali plnou sílu zkázy, které jsou temní andělé schopní. Dar, který ti dal cizí přítel, může být mnohem cennější než ten, který ti dal vlastní bratr, to byla slova, která Ignaldus použil.

Raziel už už chtěl vložit emblém pampelišky, když byl vyrušen oznámením o neznámých signálech na auspexu. Vydal rozkazy aby všichni byli připraveni k boji, naposledy pohlédl na kogitátor a prohlédl si sochu hvězdného vlka. Taraxacum přetrvá, bratře, pomyslel si v duchu. Na žádné parády nebyl čas, tohle mohlo být cokoliv od přepadení až po signálový šum. Raziel vyslal voxový signál všem silám andělů poblíž. Bohužel, poblíž byla přítomná téměř pouze jen jeho malá eskorta, která s ním přiletěla na rychlou návštěvu Zřídla. Naštěstí na signál odpověděl jeden z techmariňáků, bratr Newiel, kteří byli zodpovědní za vedení oprav Zřídla. Dokonce se mu prý podařilo cestou sesbírat skupinku andělů, kteří zkoušeli prototypy jakéhosi nového typu terminátoří zbroje, prý indomitus. Raziel sám v něm neviděl žádný zázrak, poté co měl tu čest jej otestovat, ale někteří serfové si prý pochvalovali, že se snadno udržuje. Alespoň něco, když už nic. Druhá skupina, která odpověděla na signál bylo Razielovo cenobium. Sice měl autoritu provést tento rituál sám, ale Raziel chtěl, aby jeho nástupce nemusel trávit tolik času hádankami v takto složitém konfliktu. Ti zase cestou nabrali apatykáře bratra Ezkariona, který pečoval o zraněné bratry na Zřídle, sloužícím jako polní nemocnice.

[10:08]„Kupředu bratři, buďte připraveni na cokoliv. V posledních několika měsících jsme potkali příliš mnoho eskutečných věcí, než abychom se teď nechali zaskočit.“ +++Tady Ezkarion, jdeme zkontrolovat perimetr nákladního hangáru+++ +++Potvrzuji, postupujte opatrně, Raziel končí+++ +++Newiel se hlásí, Preceptore, moji muži bohužel nejsou schopni běžet, zdá se, že několik serv ve zbrojích ještě nebylo opraveno. Pokusíme se na vaši pozici dorazit co nejdříve+++ Pohlédl jsem na tváře okolo sebe, Zuriel, Eremiel, Tabris a další, každý jeden z nich by za mě položil svůj život. Vydal jsem rozkaz, zatímco všichni napjatě čekali, „počkáme na první zprávy a pak vyrazíme buď kupředu, nebo se vadáme na jinou cestu, která nás zavede dál. Tak jako tak se snad přiblížíme konci bojů v tomto systému.“ Chvíli bylo ticho a pak přišla první zpráva. +++Tady Ezkarion, zahlédli jsme nějaké mariňáky, červená zbroj, mohlo by se jednat o tisíc synů, Preceptore+++ Než jsem stihl cokoliv odpovědět dveře se rzovibrovaly zvuky střelby a výbuchů. Nejednalo se o šum na auspexu, jak jsem doufal. Nezaměnitelný zvuk bolterů a k tomu výstřely zbraní mnohem větší kadence. +++Tady Ezkarion, potvrzuji kontakt s tisíce syny, jejich tu snad polovina celé legie+++ Zbývalo jediné, „VPŘED!“

Před námi leželo mnoho krabic s náhradními díly, které blokovaly velkou část výhledu na hangár, ale na první pohled bylo jasné, že nastal problém. Nemalá jednotka tisíce synů byla zde a očividně nepřišli vyjednávat podmínky kapitulace. Mobilní pěchotní artilerie, devastátorské týmy, taktické čety a mnoho dalších těl se skrývalo za barikádami postavenými z krabic. Pohlédl jsem vlevo, kde se mělo nacházet mé cenobium, ale namísto toho se ve vzduchu vnášek oblak krve a všechny blízké krabice byly zbarvené do červena. Na nohou stál pouze Senešal cenobia a bratr apatykář Ezkarion. Vedl jsem své muže jejich směrem, protože se zdálo, že než Newiel dorazí, dost možná už bude po bitvě. zahládl jsem už jen poslední exploze bolterové munice na terminátoří zbroji. Tenhle přepdavý tým pravděpodobně přišel více než připravený a měl nabité speciální penetrační náboje. Buď to a nebo s sebou přitáhl dostatek težkých zbraní, aby Zřídlo rozpůlil vedví, pomyslel jsem si, když vzduchem prolétl záblesk několika lascanónů. Naštěstí silová pole zabudovaná v cataphractii zbroji vydržela a ochránila zbývající dva živé temné anděly. Sprintem jsme k nim běželi, ale než jsme urazili sotva polovinu cesty, několik pětice terminátorů tisíce synů dopadla na zbytky mého cenobia jako okovaná pěst. Senešal bojoval dobře a hrdinně, svým kladivem poslal terminátory zpět do záhrobí, stejně tak brat apatykář Ezkarion, který uťal hlavu seržantovi terminátorů, ale nepřátel bylo příliš mnoho. Boj byl rychlý a krutý a na jeho konci opět stáli pouze dva živí mariňáci. Dva mariňáci tisíce synů. Nepřátel tu je příliš mnoho, zdálo se, že si zrádci opravdu věřili. Natolik že si mysleli, že přesila tři na jednoho by jim mohla stačit. Nevadí, je čas ukázat jim, čeho jsou temní andělé schopní.

S pokřikem „Taraxacum přetrvá!“ jsme vtrhli do jejich řad. Mí společníci ozbrojení svými obouručními meči těžce poškodili contamptora, který ještě před pár chvílemi dělal krvavou mlhu z mých bratrů, a zabili několik členů taktické čety, zatímco já jsem svým mečem skolil pět mariňáků, kteří téměř stihli správně zamířit svými plazmovými puškami. Bohužel jsem se opět příliš vrhl do boje, přesně tak jak mi to mnohokrát Ignaldus vyčítal. Ukázalo se, že tahle první slabá linie byla jen návnada, jak nás dostat do nůžek mezi zbývající dva terminátory, castaferrum dreadnoughta a deset veteránů vedených velitelem tohoto přepadení. „Za Liona, za Císaře, za Terru! Držte kruhy, jak jste byli naučeni bratři, nedovolte jim proniknout skrz!“ zaburácel jsem těsně předtím, než do nás narazila vlna nepřátel.Veteráni tisíce synů se zdáli být nejvétší hrozbou, navíc se za nimi skrýval ten zpropadený zrádce, který vydával rozkazy. Než stihli veteráni udeřit, hned čtyři z nich utrpěli sečná a bodná zranění. Bohužel, ukázalo se, že si veteráni svůj status zasloužili, protože jen dva z nich padli. Zdá se, že není čas na rychlé, přesné údery mečem, ale čas na prosté, brutální a drtivé útoky energopěstí. Zbývající veteráni se vzpamatovali a vrátili mi laskavost. Většinu jejich útoků kopešemi zastavila kombinace mého silového pole, rychlých úhybů a dobře načasovaných krytů. Většina. Část útoků prošla skrz všechny obrany i skrz zbroj a ťala do masa. Nevnímal jsem tyto rány, žádná z nich nebyla životu nebezpečná, a i kdyby byla, stejné nebyl čas je řešit.

Mí společníci, vedení vrchním apatykářem Tabrisem a bratrem Eremielem skolili další tři veterány tisíce synů a poškodili castaferrum dreadnoughta, který se nám dostal do zad spolu s terminátory. Dlouhé meče se střetly s energopěstmi a tři ze společníků padli. Naštěstí contemptor tisíce synů nebyl vyzbrojený ma boj zblízka a nedařilo se mu zamířit do vřavy tak, aby nestrefil své vlastní zrádce. Zvuky boje byly na chvíli přerušeny výstřely pěchotní artilerie opětované výstřely terminátořích bolterů. Newiel dorazil.
+++Newiel se hlásí Preceptore, vydrže ještě minutku a hned jsme u vás. Jen si musíme prosekat cestu skrz taktickou četu+++
+++No to ti teda trvalo, Newieli, kde se flákáš?+++
+++Omlouvám se Preceptore, Zřídlo je opravdu rozsáhlá loď+++
Na odpověď nebyl čas, tisíci synům se sjednotila zbylá část taktické čety a připravovala se na druhé kolo. Málo času a nepřátel mnoho. Zdálo se, že zadní voj nápor nezvládá, další dva společníci padli pod náporem útoků energopěstí. Eremiel a Tabris se přesunuli aby tu trhlinu zaplnili a kruh zůstal neporušen, já jsem se připravoval na další nápor veteránů. Tentokrát jsem je nechal, aby vyrazili kupředu a ustupoval krok po kroku vzad. Nevýhoda je, že ten kdo ustupuje, dostane o to víc zásahů. Tentokrát jich mojí obranou prošlo o to víc, ale stále jsem je nevnímal, ale zdálo se mi, že plášť mám nějak červenější.

Po třetím ústupku jsem spatřil svoji skulinu. Levý hák. Facka. Direkt na solar. Tři veteráni padli mrtví k zemi. V tu chvíli šoku jim do zad vpadl Newiel. Možná přece jen nedorazil až tak pozdě. Rozrušení bylo víc než dostatečné, další tři kroky kupředu, další tři mrtví veteráni, už zbýval jen seržant a velitel téhle šarády tisíce synů. Nezbývali dlouho. Newiel se svou sekerou a dalšími končetinami zaměstnal oba protivníky protivníky a já pokračoval v útoku. Občas není potřeba žádných fint a triků, občas stačí hrubá síla. Energopěst není pěkná zbraň, ale svoji práci odvádí více než spolehlivě. Newiel se na mě spokojeně podíval, terminátoři, které přivedl mezitím zlikvidovali zbytek čety. „Rád vás opět vidím, Prec…“ začal Newiel Bohužel nestihl svoji větu ani dokončit. Vzduch prořízl záblesk pěti lascanonů a vypařil techmariňáka i s jeho terminátory. Než jsem stihl udělat cokoliv dalšího, taktická četa se vrátila do boje. Byli plní zápalu do boje, ale mě naplnil hněv ztráty dalších bratrů, kolik andělů tu dnes muselo zemřít? Tentokrát mi elegance a rychlost mého meče pomohly výrazně víc, než ničivá síla energopěsti. Krásný balanc brutality a elegance, to by Ignaldus ocenil. Dokonce i zadnímu voji se podařilo konečně prolomit. Tabris prosekl sarkofág, ve kterém se nacházel pilot castaferrum dreadnoughta, který zabil několik společníků pod jeho vedením, konečně. Ale než mohl začít slavit své vítězství, zahládl vrchního apatykáře Eremiela, který prosekl reaktor contemptora tisíce synů. Dvě exploze jasné jako dvě nové hvězdy, které se právě zrodily ozářily nákladní hangár. Když záře pohasla, padla k zemi těla dvou zbývajících companionů. Mezi mnou a koncem toho hangáru už zůstávalo jen pět lascanónů tisíce synů. Naštěstí je výbuchy dezorientovaly dost dlouho na to, abychom k nim s Tabrisem doběhli dřív než se vzpamatovali.

Další past. Devastátorské družstvo sice padlo aniž by stihlo vzpamatovat, ale bylo přesně v pozici, aby nás připravilo na poslední past. Phosphexové inferno. Ještě než těla tisíce synů dopadly mrtvé k zemi zahalil mě zelený oheň. Bolest, pálení. Naštěstí zbroj zastavila to nejhorší ale díry způsobené předchozímy zásahy nyní pálily novou bolestí. Nevadí, není čas, už jen pár kroků a všechno tohle bude za mnou. Newiel, Eremiel, Ezkarion a další položili svůj život, abych já mohl přežít tuhle past. Další síly tisíce synů se stahovaly na moji pozici, alespoň podle signálu na auspexu. Dveře se otevřely a odhalily stíhačku, kterou se dostanu z téhle pasti. Červená světla nouzového osvětlení dávala místnosti podobnou barvu, jako krev, která nyní pokrávala většinu mé zbroje. Svět vesmíru, ve kterém byl viděl výhled na orbitální doky, které se mojí, a Saureilově, flotile pod mým vedením, podařilo ubránit před výpadem tisíce synů. V hlavě mi vířila hromada myšlenek.

Krok. Vztek na ty zrádce, kvůli kterým musíme vést tuhle proklatou válku. Krok. Na ty zrádce, kvůli kterým dnes muselo padnout tolik temných andělů. Krok. Zármutek nad ztracenými bratry a přáteli. Krok. Kteří sloužili až do posledního dechu. Krok. Pouze smrtí končí povinnost. Krok. Už jen kousek a tohle peklo bude za mnou. Krok. Bolest z utrpených ran. Krok. Nová pálivá bolest v levém boku. Druhá, třetí. Než jsem upadl do mdlob, stihl jsem se aslepoň ohlédnout abych spatřil kdo na mě střílí. Čtvrtá. Zasraní moritati. Pátá. ZASRANÍ PSYKEŘI. Šestá. A nic. Už jen temnota.