Jak jsem venčil vlky na Prague Open

Po roce kydlení přátelských Killteamů přišla myšlenka zkusit to i na nějakém turnaji, a zrovna v tu dobu se objevilo info o side eventu na Prague Open. Jezdí tam spousta kámošů a bylo tak s kým si večer u piva pobrečet nad kostkama, takže jasná volba.

Jelikož nejsem vůbec zastánce netlistění a myslím, že je lepší hrát shit se kterým už umím než S-tier co jsem viděl tak max na obrázku, padla volba na Space Wolves. Hrál se Adepticon 2019 pack (https://www.adepticon.org/wpfiles/2019/2019killteam.pdf), který se vyznačuje především nutností hrát hodně poziční hru (ve zkratce Primary objectivy téměř vždy jen Hold 1/ Hold 2/ Hold more za dohromady max 9 bodů, a k tomu výběr tří Secondary které většinou nabízeli mix pozičních a zabíjecích po třech bodech každý). Domácímu úkolu jsem věnoval tunu času, pročetl snad všechno co se o Astartes kde napsalo, zkoukl hodiny videí a nakonec den před deadline sbastlil následující roster:

Pro ty z vás co killteam neznají, tak Command roster je přesně ta jedna věc co z toho dělá zajímavou a dobrou turnajovou hru. Namísto klasického “allcomer” listu co znáte ze čtyřicítky, v killteamech máte roster dvaceti modelů, který si před hrou vyměníte se soupeřem, a podle toho co hraje on, jak vypadá terén a jaká se hraje mise teprve ze svého rosteru dáte dohromady stobodový killteam a jdete hrát.

Astartes jako souhrnná frakce je taková nemastná, neslaná, umí od všeho trochu a zároveň všichni to umí tak nějak líp. Největší výhoda tkví v absurdním množství datasheetů a výbavy, což v kombinaci s tím že na 100 bodů prostě nedáte víc jak 7 modelů nabízí možnost mít na každého soupeře nějaký ten ideální model nebo dva. Jakoby killteam, víšjak.
Trojice leaderů mi umožnila picknout ideálního na každého soupeře – proti MEQ Eliminatora co krom přežívání umí i zabíjet, proti GEQ Scouta co uvolnil extra body na další modely, a proti melee hordám Intercessor s bambilionem útoků.
Následně pár modelů co jsou prostě best in class – Intercessor Gunner s grenade launcherem a asupexem, Veteran Sarge s powerswordem, Tactical Gunner s plasmou… Hodí se vesměs všude a člověk s nima nešlápne vedle.
Pár vyloženě úzce zaměřených modelů jako Tactical Sergeant s combiflamerem proti melee hordám nebo Intercessor Sarge s powerfistou který v melee prostě zabije všechno menší než custodes.
Celé doplněné mixem Intercessorů/Reiverů, Veteránů a Scoutů – proti psykerům dvouwoundové modely, na objectivy levní scouti atd atd atd.
Roster jako takový se tedy víceméně skládá ze tří samostatných listů proti hlavním archetypům a pár plonkových modelů na přizpůsobení se s terénem a podobně. Přiznávám že na papíře vypadal líp než ve hře a fakt se ukázalo, že jsem proti některým frakcím nehrál nikdy v životě.

1. hra: Custodes, mise Running Battle

Takže rovnou z fleku dostávám Custodama – což by neměl být vůbec špatný matchup. Přecijen, mít tři modely na stole kde je třeba kontrolovat nějak čtyři objectivy a v rulespacku co odměňuje pozicování víc než zabíjení… Jenže zrovna tahle mise má pro mě naprosto mizerný výběr Secondary objectivů – 4 zabíjecí, 2 poziční kdy jeden říká buď na všech 4 čtvrtinách stolu a druhý nebuď na čtvrtině, kde máš deployment zónu. Oh fuck.
Jako tým nasazuju oba Eliminátory (S5 AP2 Dd3 je skvělej profil proti T5 2+ 4++), Snipera s Plasmou, Demolitions s granátometem a tři Scouty jen abych měl dost těl na skórování. Deploynu se nějak rozumně abych první kolo mohl někam vyběhnout a oba Eliminátoři si dají forward deploy tak, aby soupeř měl 10” charge minimum a zároveň kontrolovali hned nejvzdálenější objective a já mohl nabrat rovnou náskok v bodech. Jeden scout v rezervě, aby mohl druhé kolo zabrat jeho deploy zónu a pomohl mi skórovat secondary.
Soupeř je z toho na prášky. První movement fáze se třemi modely mu trvá snad 10 minut, kdy neustále přeměřuje, zoufale hledá kudy projde, všude kam se chce nacpat na něj vidí aspoň jeden můj model a pokud chce skórovat, vidí na něj dva a víc, prostě žádná dobrá volba. Po deseti minutách to vzdává, hlásí že nemá co udělat a tak si dá prostě charge a bude doufat… Na první hod 11 a oba Eliminátoři locknutí v CC. Fuck. Střelba nic nedělá, Eliminatoři zázrakem přežívají (6ka na save tomu pomohla, aspoň něco.) Skóruju plné tři body za primary a jdeme na druhé. Poctivě fallbackuju s leaderem, dávám si ready na střeleckých modelech, soupeř s rerollem hodí další charge na 9” a já následně přicházím o oba Eliminátory. Opět nedávám ani wound, ale skóruju poziční secondary a dva body za primary. Zbytek hry už je rozumnější, neděje se nic zajímavého – já neprojdu ničím přes save a modely mám rozmrdané po celém stole, soupeř neprochází přes dead denied a je konec. Já mám 8 bodů za Primary a 2 za Secondary – soupeř 5 za primary a 8 za secondary. Potřásáme si rukou a já si říkám, že jestli takhle má vypadat mizerná prohra, tak mám fakt solidní šanci uhrát rozumně. Kdybych to byl tušil…

2. Hra: Admech – Graia forgeworld, mise Yard by Yard

Soupeřka Olya hraje ten admech tak nějak divně. Jen tři plasmy, divný forgeworld… Nasazuju Scout leadera, dvojici Reiverů na deepstrike přímo do srdíčka, Zealota s powersowrdem, Demolitions s granátometem a dvojičku scoutů.
Deploynu se nějak konzervativně, soupeř to hodně rozhýbe a udělá místo, do něj se rovnou nakýblujou Reiveři z deepstriku. První plasma pálí… Nedává to ani s CP rerollem, bouchne jí to v ruce. Druhé kolo chargují Reiveři, Scouti se roztahují po objectivech, soupeřka si zabíjí druhou plasmu a mě už to začíná bejt trochu trapný. Stačilo trochu hrát s LOS blokováním a myslet na objectivy, člověk se nemusil snažit… Výhra 10/5. Měl jsem nabrat víc bodů na secondary, ale Reiveři nějak odmítali zabíjet #fleshwoundstaci. Z toho se následně stalo tak nějak téma celého turnaje.

3. Hra: Astra Mililitarum – Cadia, mise Razed Archive.

Nasazuju dvojici Eliminátorů, protože mi přijde jako fakt dobrý nápad zabrat hned v prvním objectivy uprostřed stolu. K tomu dvojici Reiverů kteří měli pomoct už tak slabé morálce Gardy, Demo specialista a jeden Scout aby se neřeklo. Soupeřka Marina nasazuje asi bambiilion plasem, pár podpůrnejch bigošů a jako malou perličku Pious Vorne.
Deploy tak nějak rozumně srdíčkem, držím prostřední dva objectivy, dvěma modely pokrytý objective ve svojí deployment zóně… A soupeř mi přímo do ní deepstrikne tři tempestory. Jednomu dávám fleshwound přes ready, druhého pře Decisive Shot mistrovsky ani netrefím. Zpátky přijde kanonáda na Scouta na objectivu… Který přežívá dvě overcharged plasmy. Je to trochu absurdní a bylo by mi soupeřky i líto, ale… Ona si spraví chuť když mi zabíjí Leadera na středním objectivu (zkušeně dvě šestky na hit s modifikátorem -4). Druhé kolo už musím deploynout Reivery ale není moc kam – jestli něco dělá dobře tak je to screenování důležitejch modelů. Zabíjím jednu plasmu u sebe, fleshwounduju další, Pious Vorne mi nabíhá do Reiverů. Nedělá jim nic, ti ji na oplátku vrátí jeden Flesh wound. ve třetím kole konečně vyřeším ten plasmadrop v zádech, ale vepředu už mi pro změnu zůstávají jen dva reiveři a tak na celé čáře prohrávám objectivovou hru. Za tři kola v close combatu reiveři zabíjí jeden model a dávají tři fleshwoundy což se secondary na “zabíjej v CC” a “zabíjej specialisty” moc nefunguje. Končíme prohrou – já mám svých už obligátních 10 bodů, soupeřka si odnáší plnou osumnáctku a já začínám trochu pofňukávat. Dostat takhle na prdel od soupeře, co se hádá že pile-in je jen v kole kdy charguješ a consolidate jen když zabiješ soupeřův model, a když jí to ukážu v pravidlech zavolá si judge… 

4. Hra: Thousand Sons, mise Vital Supplies

Obligátní dvojice Eliminátorů tu asi není tak dobrá volba jelikož velké deployment zóny defakto ruší jejich forward deployment, ale nabrat co nejvíc modelů s 2W byla důležitější. K nim přihazuju Combata s powerfistou, Snipera s plasmou, Scouta s missile launcherem a plonkového Scouta. Očekávám rubricy kterých má soupeř na rosteru snad šest, takže dostávám tunou Tzaangorů, Sorcererem a dakka Termoskou. Trochu se roztáhnu abych byl mimo charge i psybolt, a zároveň viděl vším na středový objective. Soupeř jde totální yolo na střed a charguje mi Zealot Braihornem mého Combaťáka. O jeden Decisive Strike později mám první zářez v CC, zatímco na středu rozdávám Flesh Woundy jak kdyby to byly bombónky. Druhé kolo jde ve stejném duchu, soupeři ze ze středu vůbec nechce pryč, takže se tam stáhne vesměs všim. Skočí mi na lep a všechno co má pustí na Leadera co si vylezl tak trochu dopředu – což nechává Combata krásně v klidu na bočním objectivu. Leader to přežívá protože zbrane s 1dmg do coveru prostě nefungujou. Další kolo charguju snad vším protože mi soupeř utíká na bodech a já už mám plný zuby toho stát a netrefovat. Combat sejme termosku a na oplátku umře na random tzaangora, zatímco můj šéf se svejma třema útokama nezabije ani tzaangora co už měl dva flesh woundy. Poslední kolo se nese ve stejném duchu – zabíjím jeden model spíš omylem, ale na body už to prostě nejde dohnat. Pro mě tentokrát příjemná změna a to 11 bodů namísto deseti – soupeř mě však se svými třinácti krásně válcuje a já už mám 1/3. Přišel čas objednat jalapeňos, dobrý pivko a řádně se vybrečet. Tříhodinová konverzace na téma “Death Guard je dost napiču bo prostě nic nedělá a soupeř s plasmama tě maže bez ohledu na disgustingly” vs “Deathguarda má poxwalkery, je to tier1 armáda lepší než Admech nebo Eldaři” se zvrhla ve směsici memes, panáků a hurá aspoň trochu se prospat.

5. kolo: Space Wolves, mise Capture the Strongpoint.

Že se potkám s Krtkem a budeme si muset poměřit pindíky bylo jasný od začátku turnaje, jen jsme doufali že to bude v poslední hře o první místo a ne za stavu 1/3. Beru obligátní Eliminátory vlastně asi jen natruc protože je soupeř nemá a nechci hrát úplnej mirror, oba máme Snipera s Plasmou, oba máme Zealota s power weaponou, oba máme Scouta s raketometem… Bože jak tohle byla dementní hra. Když jsme vtipkovali že to je jen cvičení, nevěděli jsme jak blízko budem pravdě. Krtkova trefená raketa s rollem 6 na dmg nezabije model, já mu pěstí zabíjím intercessora s powerfistou, plasma charguje plasmu protože yolo… Po čtyřech kolech nejdementnějších hodů co jsme kdy viděli odcházím s odřenýma ušima a jedním bodíkem navíc – 10/9. Co se dělo na tom stoje nevidělo turnajovou hru ani z okna z rychlíku. 2/3 není tak špatný skóre a okolo mě se pohybuje pár melee armád, tak se těším že bych konečně mohl mít zajímavou hru a použil zbytek modelů…

6. kolo: Tau. Whatever the sept. Mise Pivotal Point.

Stůl připomíná tenisové hřiště – dva obří losbloky uprostřed a nic moc k tomu. Beru Eliminátory, Reivery a dva plonkové scouty – myšlenka je taková že Tau mají mizernou BS a nemají jisté dát víc dmg najednou. Oh Well. Soupeř se roztáhne trochu do strany na svojí půlku, já za losbloky na svojí… “Támhle ti vidím kus batohu”. -4 na hit, dám si ignore Obscured, tady zkušeně hodím šestku, ukliď si leadera… Ta hra trvala deset minut. V prvních dvou výstřelech přicházím o dva modely a pak už se mi ani nechce chodit dopředu jen tak umřít. Jedinej charge na 7 stejně failnu i s rerollem, a končím s 8 body pro sebe (nějak se mi pořád dařilo Hold2) a soupeř si píše plnou 18ku (Protože stačí zůstat v deployment zóně a třikrát vystřelit na šestky žeano). Jsem fakt děsně salty a když mi soupeř říká, že ho to bavilo, mám chuť zaroleplayovat si opravdovýho Spacewolfa a jednu mu natáhnout. Odcházím se uklidnit na dvě cigára, ve večerce kupuju medovinu…

A tam to všechno cvaklo dohromady. Hrál jsem SpaceWolfy střízlivej. Že mě to nenapadlo hned? Otáčím do sebe půlku medoviny a jdu na poslední hru…

7. kolo: Grey Knights. Yard by Yard ještě jednou.

Beru své obligátní dva Eliminátory, Combata s powerfistou, Snipera s plasmou, Scouta s missile launcherem a Scouta. Soupeř to má dost standartní, 4x meče a něco. Nabízím mu medovinu, on mi chválí armádu, já jemu Youtube Channel (Glass Half Dead), a začínáme. Jo, bylo to tím chlastem. Zkušeně soupeři uklízím dva modely v prvním kole, roztahuju se po stole, držím si objectivy.. I když jsem se deploynul celkem jako úplnej vůl, sekvencoval to divně, tak při mě prostě stála medovina, házel jsem pětkové savy… O půl hodinky později si píšu výhru s plnými 18ti body, soupeř to bere sportovně a píše si svých 5.

Že mě to nenapadlo dřív. Jestli ještě někdy budu hrát Waffle, tak definitivně jen s rohem medoviny.

Nakonec končím na šestnáctém místě z dvaceti a jsem tak nějak ten lepší Spacewolf, i když jen o chlup. S rosterem jsem byl celkem spokojený – vyměnil bych specializace mezi Commsem a Eliminatorem, možná trochu šáhnul na ty plonkové doplňovací modely, ale jinak by to asi i šlo. Samozřejmě pak je tu možnost nehrát to jako Wolfy ale jako Salamandery nebo White Scars – to by ten tým asi rovnou posunulo o tier vejš, ale nebylo by v tom to srdíčko. Jako primárně narativní casual hráč jsem nebyl úplně nadšený ze stolů – hrozně moc losbloku a skoro žádný cover, s Camo cloaky ne úplně ideál a Aupex jsem použil snad jen jednou za celý turnaj. Překvapilo mě, jak i soupeři co uhráli fakt dobře neznali základní pravidla. Vždyť to má i s obrázky nějakých deset stránek a je to venku rok a půl, to je tak těžký si to přečíst? Na druhou stranu jako lidi byli soupeři super. Vtipkovalo se, dělalo se oooooh a aaaaah když to padlo divně, potřásali jsme si rukama a tak dál.

Celkové zhodnocení: 10/10, would wolf again.

Zahry